Pro mnohé z diváků byl mladík s plachým úsměvem, z něhož ale srší energie a gejzíry nápadů, jakýmsi bleskem z čistého nebe. Richard Nedvěd však nezazářil jen tak, jako kometa, kterou nikdo nečekal. Svůj smysl pro humor piluje při vystoupeních na veřejnosti již dvanáct let. Poslední tři roky se svým koníčkem také zvládne uživit.

Patnáct minut slávy

Již před Talentem prožil svých patnáct minut slávy. I když byla svou povahou spíše „regionální“. Nejprve se stal známou postavičkou na internetu, když na Stream.cz vystupoval jako podivín Ríša Tajný.

„Před třemi lety jsem měl velice složitý vztah s rodiči. Zlobili se na mě, že se neživím pořádnou prací, náš vztah nebyl vůbec ideální. Proto jsem odjel na půl roku do Anglie, kde jsem se učil jazyk a pracoval jsem jako pomocník v kuchyni. A když jsem měl volno, dost jsem se nudil, proto jsem se chtěl zabavit alespoň videi, která jsem zavěšoval na internet. Ty šílenosti, které jsem prováděl, měly docela úspěch,“ prozradil.

Richard Nedvěd se živil jako zámečník, prodavač a doplňovač zboží, nakonec ale uspěl jako zábavný kouzelník v Česko Slovensko má talent.

Richard Nedvěd se živil jako zámečník, prodavač a doplňovač zboží, nakonec ale uspěl jako zábavný kouzelník v Česko Slovensko má talent.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Později se stal také hvězdou pořadu Na stojáka!, stand up comedy formátu televize HBO, a tak někteří diváci už drtivou většinu jeho fórků slyšeli a viděli.

„V Talentu jsem například jednou použil nový vtip, který mě napadl přímo na pódiu. A zdálo se mi, že obecenstvo reagovalo rozpačitě, že ten frk nevzalo. U mého vystoupení by mohla mít nejistota tragické následky, proto jsem radši použil, co už mám ověřeno, že diváky baví. A HBO nevidělo zas až tolik lidí, tak to snad nevadilo,“ věří.

Dušuje se však, že vždy přidá něco nového, neotřelého, takže kdo jej vidí v akci, nikdy mu nepřipadá, že by jeho vystoupení byla jako přes kopírák.

Ohromil i Krause

Do Talentu se přihlásil až po konzultaci s kamarádem. „Nebyl jsem si jistý, zda je rozumné zúčastnit se něčeho takového. Kamarád mě ale podpořil.“ Ovšem na castingu stačilo málo a nestal by se třetím nejvýraznějším talentem celého klání.

Rozesmát samotného nepřekonatelného mistra pohotovosti a improvizace je majstrštyk.

Rozesmát samotného nepřekonatelného mistra pohotovosti a improvizace je majstrštyk.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Provaz, s kterým jsem měl vystoupit, mi zapadl mezi prkna do propadliště. Produkce mi sehnala nějaký provázek, ale tím ho nahradit nešlo. Nakonec po dlouhém přemlouvání někoho sehnali, kdo mou rekvizitu vytáhl, a já se mohl jít ukázat porotcům,“ směje se dnes již Nedvěd.

Po konci talentové show její produkci mnozí diváci vyčítali, že proti jiným soutěžícím získal Richard Nedvěd neúměrný, snad až protekční prostor. Podobný pocit vyjádřil po konci soutěže i v konečném pořadí stříbrný finalista, operní pěvec Marián Zázrivý. Ten se na pódiu objevil jen na necelou minutu a půl, Richard ten samý prostor přitom „zahříval“ takřka dvanáct minut.

„I mně připadalo divné, že vystoupení pana Zázrivého bylo tak krátké. Doufal jsem, že místo jedné věty ve finále z opery Turandot toho zazpívá víc. A že jsem kouzlil déle, než on zpíval? To asi záleží na televizích, jak si to domluví. Sám bych dávno přestal, kdybych viděl, že to diváky nebaví. To se ale naštěstí nestalo,“ tvrdí až přehnaně skromně.

Do svého programu totiž zapojil i porotce, obávaného sarkastického moderátora Jana Krause. Ten se několik dlouhých minut nechal kolegou z branže královsky bavit.

Ve finále soutěže televize Prima si za pomocníka vybral porotce Jana Krause. Později při prezentaci uhádnutí myšlenek využil také Lucii Bílou.

Ve finále soutěže televize Prima si za pomocníka vybral porotce Jana Krause. Později při prezentaci uhádnutí myšlenek využil také Lucii Bílou.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Rodina se nesměje

Richard Nedvěd je prý asi jediný, kdo si v jeho rodině potrpí na legrácky. „Ne že by v mém okolí byli všichni úplní suchaři, ale co si pamatuji, snad jen dědeček měl rád humor. Co se týče dělání opiček, v tom jsem ale opravdu jediný,“ myslí si. Jeho rodiče se brali v pozdějším věku. Oba jsou již v důchodu. Třiasedmdesátiletý otec se živil stavěním počítačů, o devět let mladší matka pracovala jako sekretářka. A ani jeho o tři roky starší sestra Olga nemá bavičské ambice.

U vynálezce nového kouzelnického oboru zvaného „trapnomagie“ je to ale jiné. Již na základní škole ho považovali za třídního šaška. „Byl jsem trochu jiný než ostatní.“ A jak se to projevovalo? „Vesměs jsem byl celý vtipný,“ nabízí další žert.

Spolužáci ho prý čas od času upřímně nenáviděli. To když si v hudební výchově schválně vybíral ke zpěvu skladby, na které měli ostatní žáci těžkou alergii. „Pamatuju si taky na to, že jsme s kamarádem schválně špatně zapojovali v hodinách dílen dráty do elektroniky. Učitel z nás byl na mrtvici, my se výborně bavili, ale končili jsme pak po škole.“

Po ukončení základního vzdělání se dostal na odborné učiliště, na kterém se vyučil zámečníkem a kde si udělal také nástavbu v oboru provozního technika. Ani zde však ještě ostatní studenty svými triky neoslňoval.

„Brali mě spíš kvůli tomu, že jsem dobře rýsoval a tak jsem to často dělal i pro ostatní.“ Jenže po škole zjistil, že tahle profese není pro něj. „Mohl bych dělat úniky z pout jako Houdini, ale mě ty zámky opravdu moc nechytly. Není to moje parketa,“ konstatuje.

Právě odchod ze zaměstnání a nastartování kariéry kouzelníka stály za rozepří s rodiči. „Před třemi lety jsem ještě vydělával opravdu minimum.“

Pak už se ale organizátoři, u kterých sporadicky vystupoval, začali ozývat znovu s dalšími nabídkami. Krok po kroku v tu dobu také získával zpět ztracenou důvěru matky a otce. Dnes už jsou naštěstí s jeho profesí prakticky smířeni.

Rozluštil Copperfielda

S kouzlením začal opravdu neobvykle pozdě. „Do šestnácti jsem měl absolutně jiné zájmy. Na prvním místě byl tenis, který jsem hrál od osmi let až do osmnácti. Dva roky jsem se také intenzivně věnoval hře na piano a obojí mi zabíralo hodně času. O magii a čárech jsem tehdy ještě nevěděl zhola nic. Pak však v televizi začali dávat pořad Davida Copperfielda a hrozně mě to zaujalo,“ vybavuje si.

Zatímco ale jiní čeští chlapci bažili po tom, že se stanou stejně slavnými, bohatými a tajemnými kouzelníky, jako je jejich americký vzor, a proto jej bezmezně zbožňovali a kopírovali, Richard měl úplně jinou motivaci. „Připadalo mi, že jsem u jednoho triku přišel na to, jak ho Copperfield dělá. Byl to ten, kdy prstýnek zmizel z krabičky na snubáky a najednou se objevil na přesýpacích hodinách.“

Tohle kouzlo mu nedalo spát. Učil se kouzlit jako samouk metodou pokus a omyl. „A to jenom proto, že jsem chtěl přijít tomu jeho triku na kloub. A povedlo se. Za nějakou dobu se mi potvrdilo, že jsem se způsobem provedení té iluze měl pravdu. Jinak jsem ale nechtěl být jako David Copperfield. Toužil jsem to dělat úplně jinak.“

Nedvěd si začal vymýšlet vlastní triky, i když to šlo zpočátku ztuha. Zlepšil se, když objevil půvab kroužku učňů magie.

Na první veřejné vystoupení nemá nejlepší vzpomínky. „Bylo to poprvé a naposled, co se na mě přišli podívat táta s mámou. Dopadlo to tragicky. Nepovedlo se mi to, byl jsem nervózní, třásly se mi ruce. Příšernost.“

Změnil ho pšouk

Ze začátku nevěděl nic o tom, že existují různé kategorie kouzlení, jako je mikromagie, velké jevištní triky a další. Neměl tudíž ani potuchy, že jeho profesní život bude záhy směřovat ke komediálnímu čarování. A jak už to tak bývá, ke změně jeho kouzelnické orientace přispěla náhoda. Vlastně šlo o takovou malou klukovinu.

„Na konci jednoho vystoupení jsem se rozhodl napodobit ústy zvuk pšouku. Divákům se to líbilo, hodně se smáli. V tu chvíli mě napadlo, že by bylo fajn, kdybych přehodnotil, co zatím dělám, a přidal víc legrace, aby se lidé mohli smát dál,“ popisuje svou přeměnu v komika. Nejdříve šlo o pár gagů mezi více triky, časem se poměr obrátil.

Porotce nejrůznějších kouzelnických soutěží ale neohromil. A to přesto, že se jeho výstupům jinak smáli naprosto všichni v sále. „Porota většinou nebyla spokojená, neumisťoval jsem se vysoko. Jednou jsem ale rozhodčí rozesmál tak, až mi tu cenu raději dali.“

Vlastní show odmítá

I když zábavné kouzlení v zahraničí sklízí ovace již léta, u nás je v plenkách a Richard se může stát jeho věrozvěstem. Možná až dětinský styl Nedvědova humoru divákům často připomíná Luďka Sobotu v době největších tvůrčích sil.

Co kdyby dostal nabídku na vlastní televizní show? „Takové ambice nemám. Kdyby šlo o jeden pořad, tak proč ne, ale nic pravidelného si nedokážu představit. Nezdá se to, ale vymýšlet srandu není žádná legrace. Rád bych se ale někdy objevil v některém z pořadů jako host,“ krčí rameny.

Svého účinkování v soutěži Česko Slovensko má talent prý rozhodně nelituje. A to přesto, že nevyhrál, byť ho po semifinále mnozí pasovali na jasného vítěze sto tisíců eur a angažmá v americkém Las Vegas.

„Tam se asi vážně nejvíc hodí silová akrobacie vítězů z Dae men. Peníze by se mi samozřejmě hodily, komu také ne, ale z té Ameriky jsem měl docela strach. Že bych zmizel na tři měsíce z republiky? Byla to pro mě úděsná představa, mám to tady rád,“ svěřuje se překvapivý patriot.

„Na to, kolik kvalitních soutěžících v Talentu bylo, je třetí místo parádní. Pro mě bylo důležité, abych byl vidět, abych na sebe upozornil. A to se mi podařilo. Už jsem se musel domluvit s jedním pánem, že mi bude dělat manažera. Nestíhal jsem to organizovat sám. Oba telefony jsem přesměroval na něj - volalo totiž i docela dost fanynek,“ přiznává s úsměvem.

Instalatéry nepobavil

A koho je nejtěžší pobavit? „Jednodušší je to vždy s dětmi. Vím, jak si je získat, je to snazší, zase ale umějí dát najevo, když se jim něco nelíbí. Vystupovat pro dospělé mě samozřejmě taky baví. Zažil jsem ale před pár lety situaci, kdy se nikdo z hostů nesmál. Šlo o firemní večírek instalatérů a ty nějaké kruhy nebo karty nezajímaly, tak se na mě dívali zvláštně. Jo, kdybych udělal kouzlo s armaturou, asi bych si je získal. Tu jsem ale s sebou zrovna neměl.“

Poprvé má lásku

Po konci soutěže mu ovšem nepřibyly jen zakázky. Veronika, kterou představil fanouškům při televizním semifinále, totiž dala jejich vztahu šanci. Už tedy neplatí jeho věta: „Miluju Veroniku, ale ona mě ne.“

Richard považuje partnerku za to nejlepší, co se mu v Talentu přihodilo. „Jsem s ní neskutečně šťastný. S holkama jsem to měl vždycky těžší, Veronika je vlastně moje první vážná známost. Nedokážu si někoho vyhlédnout po týdnu. A jsem vybíravý. Lidé by to do mě možná neřekli, ale blbnu jen na pódiu. Jinak jsem introvert. Mám klidnou povahu, málokdy vybouchnu. Spíš mlčím a poslouchám ostatní, málokdy bavím společnost, to jen výjimečně svou starou partu kamarádů,“ překvapuje na závěr Richard Nedvěd.