Její táta vlastnil farmu a čtyřicet ovcí, odmala toužila mít psa, ovšem Guru není její první čtyřnohý společník. V osmnácti si pořídila labradora. V poslední době tři roky pečovala spolu s bývalým přítelem o Duda, bratra svého nynějšího miláčka. Toho pak oplakávala déle než rozchod s partnerem.

„Rok mě to drželo. Byl hodně nemocný, takže jsem s ním lítala po doktorech a odloučení jsem nesla moc špatně.“

Výstavy by nestíhala

Oba pejsci byli ze stejné chovné stanice U Jelení stopy v Prosečné u Hostinného, odkud Martina pochází. „Paní majitelka má opravdu výborné psy. Jsou krásní, mají velkou hlavu, máma šampiónka, otec šampión…“ Logicky se nabízí otázka, zda s ním bude chodit na výstavy.

„Ne, to rozhodně ne. Já na tohle nejsem, nemám čas ani sama na sebe, pořádně na děti, natož abych se psem lítala po výstavách. Ale chtěla jsem psa s papíry, aby měl rodokmen, který bude nějak vypadat i se chovat, nebude to ztřeštěné, bláznivé štěně.“

Kamaráda chtěli prý všichni, ale jak už to tak bývá, zatím se o něj stará maminka. Teď si se svými dětmi - devítiletou Jessicou a sedmiletým Antoniem určila pravidla, že každý den má někdo službu. Když jsme si o něm povídaly, Guru byl zrovna lehce nastydlý:

„Spal u dveří, trošku jsme to prokaučovali, mně nedošlo, že mu bude zima. Měl zánět močových cest, dostal léky, teď už je dobrý. Má pelíšek, ale v něm nespí. V domě mu bylo teplo, tudíž si lehl na kachlíčky a tam prochladl.“

Stěhovací kocour

Domácností modelky prošla už různá zvířátka - nejdéle vydržely laboratorní myšky, měli křečka, dvě morčata. „To snad ani nemůžu říct, ale jedno Jessica zapomněla v parku,“ prozrazuje a hned se pouští do vyprávění o zatím nejstabilnějším rodinném čtyřnohém členovi. Exotický perský kocour Bruno prý vypadá jako tygr - celý šedivý a má na sobě černé pruhy.

Se štěnětem vytvářejí komickou dvojku a je prý legrace pozorovat, když si spolu hrají a prohánějí se. I když je Bruno papírová domácí kočka, je velký tulák. Na práh domu, kde žijí teprve od května, pilně snáší ulovené myši. Bydlel se svojí paničkou už na třech adresách, ale například v bytě na pražském Žižkově se vyloženě trápil. Vysedával na okně a smutnil.

Dokonce jednou - při stěhování z Malé Šárky v Praze 6 do Uhříněvsi - utekl a chytili ho na dálnici, jak si to štrádoval zpět do předchozího bydliště… Ačkoliv se mu pobyt v přírodě líbí, ukázněně chodí domů na kočkolit do bedýnky. Také nepohrdne granulemi a masem z kočičích konzerv. Nerad se ovšem chová, žádný mazel to rozhodně není. Stejné zvyky má i retrívr Guru.

„Sice se venku projde, ale přijde domů a udělá louži. V sedmi týdnech, kdy jsme si ho přivezli, vzorně čural na plenku. Jenže pak onemocněl a začal lajdačit. On to jistě zvládne,“ doufá jeho panička Martina Gavriely.