„Musím studovat akta a číst. Zůstává pořád hodně práce. Ale naštěstí existují spolupracovníci a papežská rodina - čtyři ženy ze společenství Memores Domini, které zajišťují chod domácnosti, a dva sekretáři. Občas zbude chvilka na klavír. Největší uvolnění pak přinášejí společné obědy a večeře,“ odpovídá papež na otázky novináře Petera Seewalda v knize Licht der Welt (Světlo světa). Vyšla koncem listopadu a list Bild z ní zveřejnil úryvky. Jde o prvního papeže, který takto nechal nahlédnout do svého soukromí.

Don Camillo a Peppone

Po audiencích v Apoštolském paláci se hlava katolíků obvykle v šest večer stahuje do svého bytu, kde ještě přijímá nejdůležitější spolupracovníky. A od 20.45 přichází, jak se říká, „čas jen pro něj“.

Kromě už zmíněného studia dochází i na televizi - zprávy Benedikt XVI. sleduje s oběma tajemníky, někdy se dívají na DVD filmy, z nichž největší zájem je o seriál Don Camillo a Peppone. Oba věční protivníci byli filmovými a televizními hvězdami 50. let.

„Spolu slavíme Vánoce, poslechneme si některé hudební slavnosti a vyměníme podobné záznamy. Slavíme jmeniny a příležitostně zpíváme nešpory,“ prozrazuje papež další podrobnosti ze svých volných chvil.

„Někde jsem vyšátral, že vám dřívější osobní lékař dr. Buzzonetti doporučil, abyste cvičil na rotopedu,“ zkouší novinář uhodit na sportovní strunu, ale je zklamán: „Ano, doporučil mi to, ale nepoužívám rotoped. Vůbec se k tomu nedostanu - a bohudíky to momentálně nepotřebuji. Takže žiji jako kdysi britský premiér Winston Churchill - bez sportu,“ odpovídá papež.

Byl to šok

Pro někoho mohou být překvapivé i pocity, které prožíval ve chvíli, kdy probíhala volba papeže. Při svých 78. narozeninách 16. dubna 2005 přiznal tehdy ještě kardinál Ratzinger spolupracovníkům, jak se těší na důchod. O tři dny později bílý kouř nad Vatikánem oznámil, že se stal hlavou katolické církve s 1,2 miliardy členů.

„Čekal jsem tehdy, že po desítkách let práce konečně najdu klid, mír a odpočinek. A najednou jsem stál před obrovským úkolem. Byl to pro mě šok a obrovská odpovědnost. Cítil jsem se jakoby vydán gilotině. Ano, myšlenka na gilotinu mě napadla: Teď padne dolů a zasáhne tě.

Byl jsem si tehdy zcela jist tím, že vysoký úřad není pro mě a že mi Pán po tolika náročných letech dopřeje trochu klidu. Řekl jsem si ale nakonec, že vůle boží je zřejmě jiná a pro mě začíná něco nového.“

V tzv. pokoji slz jsou připraveny při konkláve - volbě papeže - zpravidla tři oděvy pro budoucího papeže. Dlouhý, krátký a třetí tak asi na střední postavu. Co mu šlo hlavou v pokoji, kde mnohý nový pontifex téměř zkolaboval? „Člověk je v tom momentu zaujat zcela praktickou věcí - musí se dívat, jak se oděv obléká a podobně. Kromě toho jsem věděl, že budu muset krátce poté promluvit pár slov z balkónu, a proto jsem začal přemýšlet, co mohu říci. Ostatně v tom okamžiku, kdy mi bylo sděleno, že jsem byl zvolen, obrátil jsem se k Pánu: ,Co jsi mi to udělal? Musíš mě vést, já toto neumím. Musíš mi pomoci!‘“

Sutana, žádný svetr

Papež je stále v bílém a lidé si myslí, že ve volném čase či na dovolené si místo sutany vezme svetr či pulovr. „To nelze. Objasnil mi to již bývalý tajemník Jana Pavla II. Mieczyslaw Mokrzycki: „Papež nosí vždy sutanu, to musíte i vy.“

Když náklaďák před pěti lety převážel věci nového papeže, obyvatelé Říma se podivovali. Hned se objevila otázka: To si vybavuje byt svým starým nábytkem?

„Mou pracovnu jsem převézt nechal, protože jsem ji chtěl mít tak, jak to bylo desítky let. Psací stůl a také první knihovnu jsem si koupil v roce 1954. Ta se postupně rozrůstala. Mám v ní své knihy a znám tam každý koutek, protože vše má svou historii. Ostatní místnosti jsou vybaveny papežským nábytkem.“

Objevovaly se ovšem také otázky, zda je nový papež tak šetrný, že nosí staré hodinky.
I pro to má první muž Vatikánu vysvětlení: „Jsou to hodinky mé sestry, které mi odkázala. Když zemřela, přešly na mě. A pokud jde o peníze, dostávám dopisy od mnoha lidí, kteří mi dodávají odvahu, a někteří k tomu přidají také finanční částku či jiné dárky. To není jen pro mě, ale i pro ty, kterým pomáhám. Nejvíce mě dojímá, že to posílají obyčejní lidé s tím, že chtějí také trochu pomoci.“

Síly ubývají

Je neomylný, absolutní suverén, jehož myšlenky a vůle jsou zákonem? Pojem neomylnost se podle něj rozvíjel po staletí: „První vatikánský koncil konstatoval, že neexistuje žádné poslední rozhodnutí. Papež může určitých podmínek přijmout rozhodnutí, které říká, co je víra a co ne, což ovšem neznamená, že může stále produkovat ,neomylnost‘.“

Není tajemným mystikem, jak si někteří myslí, a i když dříve nebyl považován za lidového tribuna, tak dnes trému před veřejným vystoupením nemá: „Mnohdy se ptám sám sebe, zda to všechno fyzicky zvládnu. Cítím, že mi ubývají síly. Cesty jsou namáhavé, ale trému nemám, protože je vždy vše dobře připraveno.

Jinak si říkám, jsem takový, jaký jsem, a nesnažím se být jiným. Co mohu dát, to dám a nepokouším se udělat ze sebe někoho jiného. Byl jsem zvolen -za to nesou vinu kardinálové -a já dělám, co je v mých silách.“