Když Simonetta v dubnu 1476 ve třiadvaceti letech zemřela na tuberkulózu, bylo mrtvé tělo veřejně vystaveno ve Florencii a slavní literáti prohlašovali, že dívka zvítězila i nad smrtí neboť její pobledlá tvář prý působila půvabněji než za života. Tvrdí se, že všechny krásky v obrazech Sandra Botticelliho jsou jejím portrétem. Je to pravda? Jak skutečně vypadala?

Prostitutka Kleopatra

Na otázku hledali odpovědět historikové umění, kteří loni připravovali Botticelliho výstavu ve Frankfurtu nad Mohanem. Vše vypadalo jednoduše. Ve sbírkách zámku Chantilly u Paříže najdeme podobiznu blondýnky, která je označena výrazným nápisem Simonetta Vespucciová. Autorem malby byl Florenťan Piero di Cosimo, kterému však bylo necelých patnáct let, když florentská kráska zemřela. Věrný portrét to nemůže být. Ale je to vůbec Simonetta?

Už v roce 1970 zjistili francouzští restaurátoři, že nápis se jménem byl na plochu obrazu přidán dodatečně – až na konci 16. století, sto let po smrti Vespucciové. Navíc dívka je namalována s obnaženými prsy a takto se v renesanci portrétovaly pouze prostitutky. A do této kategorie Simonetta nepatřila.

Narodila se v roce 1453 v Janově nebo v Portovenere jako dcera šlechtice Gaspara Cattanea, jenž ji jako šestnáctiletou provdal za Marca Vespucciho z prominentní toskánské rodiny, která patřila k oporám ve Florencii vládnoucích Medicejů. Tedy žádná kurtizána, ale dáma z nejlepší rodiny. Obraz Piera di Cosima se dnes právem považuje za portrét luxusní prostitutky. Zřejmě měla přezdívku Kleopatra, a proto má na krku hada jako připomínku romantické smrti staroegyptské královny, kterou uštknula kobra.
Vosí hnízdo jako emblém

Údajný portrét Simonetty od Piera di Cosima, který je ve skutečnosti podobiznou kurtizány, jež si nechávala říkat Kleopatra

Údajný portrét Simonetty od Piera di Cosima, který je ve skutečnosti podobiznou kurtizány, jež si nechávala říkat Kleopatra

FOTO: Foto katalog výstavy

Při hledání skutečné podoby Simonetty Vespucciové se zájem badatelů soustředil na působivý Botticelliho portrét, který už od 19. století patří ozdobám Städelova muzea ve Frankfurtu nad Mohanem a zobrazuje půvabnou blondýnku. Dívka má zvláštním způsobem upravené vlasy. Na zátylku jsou zapleteny společně s perlami do tvaru, kterému se říkalo vosí hnízdo. A vosa (italsky vespa) byla v erbu rodiny Vespucci!
V renesanci se podobné zašifrované symboly používaly často. Když si Vespucciové objednali od Botticelliho obraz Venuše a Marse, který je dnes v londýnské Národní galerii, tak za hlavou boha války umělec přimaloval právě vosí hnízdo. Závěr zněl slibně: díky frankfurtskému portrétu konečně víme, jak vypadala Simonetta, kultovní hvězda florentské renesance!

Jenže v dějinách umění není nikdy nic stoprocentně jisté. Jistou pochybnost vyvolal šperk, který má dívka z frankfurtského obrazu zavěšený na krku. Jde o kamej, čili zdobený drahý kámen, na něm je vyryt příběh z antické mytologie. Malíř vzácné dílo naprosto přesně reprodukuje. Jenže tuto kamej koupil Lorenzo Medicejský až v roce 1487. Kdysi sice byla v majetku města Florencie, ale když se Botticelli narodil, nacházela se už v Římě, v pokladnici papeže. Takže malíř ji mohl spatřit, až když se vrátila do Florencie a dostala se do sbírky Medicejů. To ale byla Simonetta už jedenáct let mrtvá...

Ideální portrét?

Ve Städelově muzeu je nyní obraz označován za ideální portrét Simonetty Vespucciové. Básníci mrtvou krásku přirovnávali k věčně mladé nymfě, a tak ji namaloval i Botticelli jako trvalou památku pro další generace. Svoji roli při objednávce díla zřejmě sehrál fakt osudové náhody. Platonickým zbožňovatelem Simonetty byl Giuliano Medici, prominentní člen vládnoucí rodiny, veřejně vystupující jako rytíř krásné Vespucciové.

Podobizna krásky ze Stadelova muzea ve Frankfurtu, považovaná dnes za ideální portrét Simonetty Vespucciové

Podobizna krásky ze Stadelova muzea ve Frankfurtu, považovaná dnes za ideální portrét Simonetty Vespucciové

FOTO: Foto katalog výstavy

Simonetta zemřela 26. dubna 1476, Giuliano byl zavražděn 26. dubna 1478. Pro takové náhody měli renesanční lidé – uctívající astrologii – vzácné pochopení, takže to byli možná Medicejové, kteří si s odstupem let a po obnovení své moci objednali u Botticelliho „osudové“ portréty zemřelé Simonety i zavražděného Giuliana jako vzpomínku na zlaté časy Florencie. Rytíř a jeho dáma! Giulianův portrét opravdu existuje. Má prakticky stejné rozměry jako frankfurtský obraz a je dnes chloubou Národní galerie ve Washingtonu.

Dívka na praporu

Faktem zůstává, že Botticelli Simonettu znal. Vespucciové patřili mezi jeho mecenáše a on sám vyrůstal v sousedství domu, kde kráska žila. Určitě ji viděl a patrně si udělal i kresbu její tváře. Ostatně od Giuliana Mediciho dostal zakázku na praporec, který měl šlechtic s sebou na rytířském turnaji v lednu 1475. Víme, že na něm bylo vyobrazení Minervy a protože Giuliano bojoval jako rytíř Simonetty, je jisté, že bohyně na praporu měla její podobu.

Botticelliho přípravná kresba bohyně Minervy pro praporec Giuliana Mediciho - dívka je zřejmě Simonetta Vespucciová

Botticelliho přípravná kresba bohyně Minervy pro praporec Giuliana Mediciho - dívka je zřejmě Simonetta Vespucciová

FOTO: Foto katalog výstavy

Prapor byl s pietou přechován ve sbírkách Medicejů, žel poslední záznam o jeho existenci je z roku 1492, kdy se dělal inventář rodového sídla v Palazzo Medici. Naštěstí se ale zachovala Botticelliho přípravná kresba k tomuto dílu a existuje také tapisérie, která věrně reprodukuje Minervu z Giulianova praporce – v roce 1491 ji nechal utkat francouzský opat Guy de Baudreuil. A jako antická bohyně je na kresbě i tkanině vyobrazena podobná dívka, jakou najdeme i na slavných obrazech Venuše a Mars nebo Primavera. Je to další podpůrný důkaz k tvrzení, že Simonetta utkvěla Botticellimu natrvalo v hlavě a že se k ní ve fantazii vracel pokaždé, když chtěl namalovat zosobnění nadpozemské krásy.