Olympijský vítěz z Turína, trojnásobný mistr světa a pětinásobný mistr Evropy se ale svého snu znovu vyhrávat nevzdává. V Praze, kam 9. dubna opět zavítá se svou show Králové ledové arény, předvede novou volnou jízdu a krátký program, se kterými chce v roce 2010 na zimní olympiádě ve Vancouveru vybojovat další zlato.

Během krátké doby v Praze vystoupíte už potřetí. Znamená to, že jste si naše hlavní město oblíbil?

Ano, jezdím sem rád. Můžu říct, že vaše publikum je vděčné. Vím, že tady máte rádi krasobruslaře a krasobruslení. Vždycky sem ale jedu s trochu jiným programem. To je pro mě příjemné.

V čem bude tahle show jiná?

Diváci se můžou těšit na zvučná krasobruslařská jména, akrobaty a zajímavé triky. Například se bude skákat přes auto… Mé vystoupení ale tentokrát nebude taková show, protože se připravuji na příští soutěžní sezónu. S mým dvorním houslistou Edvinem Martonem představíme nový krátký program a volnou jízdu - tango. Na tom jsme s Edvinem pracovali čtyři měsíce, během nichž vzniklo na třicet verzí. Byla to těžká práce.

V jednom rozhovoru jste říkal, že Prahu považujete za velmi romantické místo. Dokonce jste přemýšlel, že si tu najdete nevěstu. Ale Češky už mají smůlu, že?

(smích) Ano, nevěstu už mám. V únoru byla v Česku se mnou. Procházeli jsme se po Praze, bylo to úžasné. Opravdu tohle město zbožňuju. Je nádherné!

Kdo je vaší vyvolenou?

Jana je producentkou mého přítele, ruského zpěváka Dimy Bilana, který loni vyhrál pěveckou soutěž Eurovize. Kromě toho je módní návrhářka, má svůj salón a teď spolu otevíráme v Petrohradu, kde žijeme, další. Takže má široké spektrum zájmů. A budeme plánovat děti.

Prý chcete mít čtyři.

To je pravda.

Kdysi jste mi prozradil, že vaše životní partnerka musí být moudrá, velmi pečlivá a starostlivá žena. Je taková vaše přítelkyně?

Ano. Jana má vynikající povahu. Pro mě je důležité, abych se ve vztahu cítil zajímavě. Ráno, když se vzbudím, musím vědět, že mě čeká něco zajímavého, to samé večer, když jdu spát. A to s Janou mám. Jsme spolu už dva roky, a i když se třeba jen procházíme, je to pro mě pozoruhodné.

Šušká se, že se letos 9. září podruhé oženíte. Je to pravda?

Chtěli jsme se vzít v tento den, ale když to otočíte, vznikne 6. 6. 2006. A společné šestky nejsou pro mě dobrá čísla. Proto svatba bude jindy. V létě, myslím, že v červenci. A bude to úžasná velká slavnost se spoustou hostů. Chtěl bych, aby přišlo hodně přátel. Když jsem se totiž ženil poprvé, nemohl jsem všechny pozvat. Tak jim to teď chci vynahradit.

S přítelkyní Janou Rudkovskou se chce v létě oženit.

:.S přítelkyní Janou Rudkovskou se chce v létě oženit. FOTO: Petr Hloušek, Právo

Proč jste se vlastně s vaší první ženou - Marií Jeremakovovou - rozvedl?

Moje první manželství nebyla dobrá volba. Ještě než jsme se vzali, už jsme měli problémy. Po svatbě taky.

Už se vaše vztahy s exmanželkou zlepšily?

Ne. Pořád jsou špatné. Já se však s nikým nehádám, nevedu spory. Jenže druhá strana má nějaký svůj názor, který si hájí. Ale to je jejich věc. (Mávne rukou)

A se synem Jegorem, kterému letos budou tři roky, se vídáte?

To ano. Dřív si jeho matka nepřála, abych se s ním stýkal, chtěla mi v tom zabránit soudně. Ten spor jsem vyhrál. Chci s Jegorem být a mám právo ho vychovávat! Smutné bohužel je, když před ním tvrdí, že jsem jeho strýček. Naštěstí jsem mu vysvětlil, že to tak není - že jsem jeho otec.

Chcete, aby byl ze syna sportovec?

Podle mě z něj určitě sportovec bude. Už v osmi měsících běhal! Je hodně živý a rychlý. S nadšením kope do balónu, jezdí v dětském autíčku - BMW kabrioletu, které jsem mu dal.

Zkoušel jste ho už postavit na brusle?

Myslím, že ve třech letech je ještě brzy. Ale za rok už bych to zkusit mohl. To ale závisí na jeho mamince.

Jak vám vůbec šlape krasobruslařská škola, kterou jste před časem otevřel ve Volgogradu?

Skvěle. O založení vlastní krasobruslařské školy ve Volgogradu, kde jsem sám začínal, jsem snil už asi od dvanácti let. Další školu jsme před několika měsíci otevřeli ještě v Jerevanu, hlavním městě Arménie.

Kolik se vám hlásí dětí?

Krasobruslení se stalo populárním sportem. Jak ve Volgogradu, tak v Jerevanu je zájem obrovský, každý den se hlásí okolo sedmi set dětí. Musíme si proto vyškolit ještě nějaké trenéry, ukázat jim techniky a to, jak děti učit. V létě chceme organizovat semináře a mezinárodní soustředění v Jerevanu. Přijede i můj trenér Alexej Mišin, se kterým další trenéry vybíráme.

A jak jste na tom s trénováním vy? Proč jste vlastně odložil svůj návrat na soutěžní led?

Chtěl jsem závodit už loni, ale přehnal jsem přípravu. V létě jsem trénoval naplno, byl jsem na čtyřech soustředěních. To bylo moc - začala mě bolet kolena. Musel jsem se léčit v Německu, kam jsem jezdil na injekce. Proto jsem návrat odložil. Pochopil jsem, že bych tu sezónu nezvládl na úrovni. Teď se ale už zase naplno připravuju. Trénuju třikrát denně - ráno a večer na ledě - a pak mám všeobecnou fyzickou přípravu.

Také hubnete…

Ano. A kdo mě dobře zná, vidí mi to na obličeji, mám ho protáhlejší. (smích) Víte, není lehké se vrátit k soutěžnímu krasobruslení. Je to složitý proces. Ale risknul jsem to. V září chci jet menší závody v Rusku, pak menší mezinárodní soutěže. Mým cílem je dostat se do reprezentačního družstva Ruské federace. Chci jet mistrovství Ruska, pak Evropy a vše směřuju k olympiádě ve Vancouveru. Tam bych rád bojoval o medaili. Doufám, že to vyjde, protože Vancouver považuju za své šťastné a symbolické místo. Zažil jsem tam skvělé vítězství v roce 2001 na světovém šampionátu.

Pljuščenko nadchl české publikum.

Když závodil, byl považován za sportovce se železnými nervy. Přiznává ale, že mu občas ruply. „Nejsem robot,“ říká.. FOTO: Stream.cz

Tomáš Verner nevěří, že dostojíte svým slovům a vrátíte se. Říká, že když jste vyhrával, naplno jste se věnoval sportu. Zato teď máte plno jiných aktivit. Podle něj nejde, aby byl člověk vrcholový bruslař a k tomu ještě zvládal spoustu věcí okolo…

Pro mě je vždycky dobré, když mi někdo nevěří. Budu to dokazovat činy. Teď všechno odkládám, odmítám různé akce. Soustředím se jen na tréninky a nadcházející soutěže.

Alexej Mišin váš návrat podmiňuje stoprocentní fyzickou a psychickou připraveností. Na kolika procentech jste teď?

Co se týče fyzické přípravy, tak opravdu makám. Mám trenéra -atleta - a další tým lidí. Dietology, lékaře, maséry. Na ně peněz nelituju. Když chce člověk něčeho dosáhnout, musí hodně tvrdě pracovat. Pokud jde o psychiku, musím zkusit nějakou soutěž, abych věděl, jak na tom jsem.

Když jste závodil, byl jste považován za sportovce se železnými nervy. Byly někdy momenty, kdy vám ruply?

Musím říct, že nejsem robot. Samozřejmě došlo k určitým zkratům. Když jsem třeba prohrál. To bylo pro mě těžké. Ale už se nebojím prohrávat. Teď už vím, že život běží dál. Že jsou i jiné zajímavé věci. Že život, i když je složitý, je zajímavý. Samozřejmě se budu snažit, abych byl co nejlepší, ale když se to nepodaří - a taky se to může stát - tak se svět nezboří.

Takže už neplatí to, co jste mi říkal loni, že Pljuščenko bere jen zlato?

Samozřejmě budu bojovat jen o zlato. Povede se mi to ale? To ví jen Bůh.

Když jste po Turíně v roce 2006 skončil na amatérském ledě, po nějakém čase jste si posteskl, že vám schází atmosféra velkých závodů. Jak jste si ji vynahrazoval?

Ano, scházel mi ten adrenalin. Ale i bez soutěžení jsem ho měl stejně dost - rozvod, problémy s návštěvami a výchovou syna. Adrenalin jsem třeba zažil na Eurovizi, kterou jsme vytvořili show s Dimou Bilanem a Edvinem Martonem. Nevěřil jsem, že se mi podaří něco odjet na takovém kousíčku umělohmotného ledu. Pak jsem hrál hodně hokej, tenis, fotbal… Ale adrenalin jako na krasobruslařských soutěžích to stejně nebyl. Závodění je něco jako droga. V dobrém slova smyslu.

S maďarským houslistou Edvinem Martonem spolupracujete už docela dlouho.

Ano, poprvé jsme se potkali v roce 2003 v Curychu a od té doby spolupracujeme.

Čím jste si blízcí?

Máme podobný humor, rádi se smějeme. Máme rádi život… A máme podobné nosy (smích). Hlavně se mi líbí, jakou Edvin dělá muziku. Třeba tango pro mou volnou jízdu je skvělé. V podstatě jsme nový program nazvali Výzva.

Pro koho to je výzva?

Výzva okolí, rozhodčím, jiným sportovcům a samozřejmě také pro mě…(zamyslí se) Je to dynamická hezká hudba plná historie a lásky. Velice zajímavý ale také bude můj krátký program. K němu mi napsal hudbu jeden vynikající ruský kytarista, Edvin do toho ještě bude vkomponovávat své housle. Víte, někteří krasobruslaři si koupí plno cédéček a hledají, na jakou hudbu by mohli jezdit. Já ne. Já si ji nechávám napsat na míru. O to je to zajímavější. Líbí se mi, že se na všem můžu podílet.

Půjčil vám někdy Edvin Marton svoje stradivárky?

(Housle vyrobené v roce 1697 Antoniem Stradivarim. Jejich cena se odhaduje asi na 90 miliónů korun - pozn. red.) Párkrát jsem v ruce držel smyčec. Ale hrát jsem nezkoušel. Neumím to. Já umím jezdit.

Nikdy jste nehrál na žádný hudební nástroj?

Kdysi jsem se snažil naučit hrát na kytaru. Po čtyřiceti minutách jsem to ale vzdal. Říkal jsem si, že to není to pravé ořechové. Že to není moje oblast.

Už se vám splnil sen zahrát si v historickém filmu?

Mám hodně nabídek, ale teď všechno odmítám.

Do jakých snímků jste dostal nabídky?

Do ruských historických filmů, současných i detektivek. Už jsem i pracoval s pedagogy, kteří mě učili mluvit. Je velice zajímavé a složité něco dělat, skákat, pohybovat se a ještě správně a zřetelně vyslovovat. Tomu se člověk musí věnovat, mít na to čas. A ten já teď nemám.

Takže to shrnu: koketujete s herectvím, máte svoje školy, vlastníte hotel v Petrohradu, taky se angažujete v politice, máte svou televizní show, krasobruslařskou show, hrajete tenis, hokej, fotbal a já nevím co ještě. Je něco, na co byste si -kromě hry na housle - opravdu netroufl?

Asi bych neskočil z výšky padákem. Taky bych nikdy neplaval se žralokem. Takže je hodně věcí, které bych nedělal. Ale taky je hodně věcí, které bych udělat chtěl.

Co třeba?

Chci další děti, rodinu. To je základní. A pak? Když si třeba řeknu, že chci víc peněz, vydělám je. Teď mi ale stačí mít na hezké oblečení, na jídlo… Prostě na nezbytné věci, abych se cítil dobře. Ale vydělávat na to, abych si třeba kupoval letadla? O to zájem nemám. Teď mám všechno, co chci. A v budoucnu pro mě číslo jedna budou děti, rodina a samozřejmě olympiáda. To je pro mě v současné chvíli nejdůležitější.

Do kolika let vlastně chcete bruslit?

Nedávno jsme přesně o tomhle a o budoucnosti mluvili s mou přítelkyní. A nakonec jsme začali žertovat. Poslechněte si, co jsme vymysleli: V roce 2010 se mluví o tom, jak se Pljuščenko vrací na soutěžní led. Vyhrává zimní olympiádu ve Vancouveru. Je tu rok 2014 a další olympiáda. Pljuščenko opět vítězí. Lidi říkají, že už nemusí jezdit, že by mohl klidně skončit. On ale ne. V roce 2018 soutěží na další olympiádě a … prohrává.

Všichni mluví o tom, že krasobruslení má nového lídra. Pozor! Je to také Pljuščenko. Můj syn. Teď ale vážně. Nevím, do kolika mám jezdit. Cítím se dobře, bude mi však sedmadvacet, což je pro krasobruslení trochu pozdní věk. Ale chci jet olympiádu. A tu další? To mi už bude jednatřicet. Mám už pak skončit? Kdo ví. V roce 2014 se už možná vidím jako trenér - závodit už asi nebudu, ale spíš na ni někoho přivedu. Mám nějaké nabídky z jiných zemí. Tak uvidíme.