Podle psychologů přitom stačí jen čas od času odložit tablet nebo mobil a naplno se věnovat společné činnosti. Moderní technologie na jednu stranu čas šetří, ale na druhou stranu ho i berou.

„Sociální sítě, chatovací a jiné aplikace snadno lapí naši pozornost a udrží ji na dlouhou dobu. To se bohužel stále častěji projevuje ve schopnosti rodičů hrát si s dětmi. Klasické hraní totiž vyžaduje trpělivost a čas, je potřeba se na něj soustředit a nenechávat se vyrušit. A s tím má dnes řada rodičů problémy,“ uvedla Kristýna Křížová ze společnosti Agátin svět, která se specializuje na kreativní hračky.

Vedle sebe, ne spolu

Pronikání technologií do rodinného života se znepokojením sledují i psychologové. „Trávíme mnohem více času vedle sebe, ale ne spolu. Děti napodobují své rodiče a nemají problém na tabletu strávit čtyři hodiny a zabavit se,“ řekla Jana Víchová, psycholožka na Klinice dětské hematologie a onkologie motolské nemocnice v Praze.

„Virtuální svět je pro děti často až příliš bohatý, dává jim možnost přeskakovat, nemusí vydržet dlouho u jedné činnosti. Ne náhodou nám roste počet dětí s poruchami pozornosti,“ doplnila. Nicméně tablety a mobily jako prostředek k hraní nezavrhuje, pouze volá po vyváženosti.

Podle mezinárodní ankety společnosti GE Money Bank z roku 2009 mají čeští školáci nejvíce kroužků a mimoškolních aktivit v Evropě. Na sportovištích a v různých kroužcích tráví týdně pět až osm hodin. Žádný kroužek či kurz nikdy nenavštěvovalo pouze 12 procent dětí.

Společné hraní nelze nahradit

Podle socioterapeutky Zdeny Prokopové je ale třeba i ke kroužkům přistupovat racionálně.

„Jsou vynikající, ale nemohou suplovat kontakt s rodiči. Děti se také nesmějí přetěžovat ani příliš ambiciózními představami rodičů, přecházet z hodin klavíru na tréninky tenisu, pak na počítačový kroužek,“ upozorňuje.

Čeští rodiče podle zjištění projektu nadace Kooperativa příliš nevyužívají pro kontakty s dětmi ani společných obědů a večeří. Podle psychologů je přitom společné jídlo vynikající příležitostí k navázání bezprostředních kontaktů s dětmi. Avšak pouze 38 procent rodin například večeří společně, přitom jim jako kulisa hraje často televize, upozorňuje průzkum.

Společné hraní v rodině přitom podle Víchové plní spoustu důležitých funkcí. Dítě se tak například naučí, že občas prohrát je normální a není v pořádku po prohrané hře ve vzteku smést hrací plán ze stolu.

Klíčová je také vzájemná komunikace, která je v době, kdy každý člen rodiny tráví čas na svém vlastním přístroji, mnohdy problematická. Děti pak mají trable s výslovností, slovní zásobou a obecně se nedokážou dobře vyjadřovat, což dokládají i rostoucí počty návštěv logopedických nebo pedagogických poraden.

Že pravidelné hraní společenských her rodiny sbližuje, zaznívá i od samotných rodičů.

„Moderní společenské hry nám dávají možnost spolupracovat, takže i zarytí rodinní rivalové najednou mají společný cíl a vidí, že bez spolupráce to nepůjde. Jako bonus je to společný aktivní rodinný čas – takže jsme nejen spolu, ale máme nějakou společnou aktivní zábavu, na které se všichni podílíme,“ řekla Radka Mužíková, zakladatelka facebookové skupiny Deskovky pro tři bratry, která má v současnosti více než 4,5 tisíce členů a slouží rodičům jako inspirace k domácímu hraní.

Napříč rodiči i odborníky však panuje shoda, že z hraní s dětmi není třeba dělat velkou vědu. Podstatné je oprostit se od běžných starostí a skutečně vnímat, co s dítětem podnikáme.

„Důležité je opravdu vypnout, naladit se na dětský svět a ani v myšlenkách neodbíhat. Tak si čas s dětmi nejen užijeme, ale navíc se budeme cítit zrelaxovaní a šťastní z intenzivně prožitého společného času,“ uzavřela Křížová.