Pokud prvňáček nemá ve třídě již dobrého kamaráda, může to mít ve škole zprvu opravdu velmi těžké. Přestože jsou děti bezprostřední a v novém kolektivu se začleňují rychleji a přirozeněji než dospělí jedinci, umí být také kruté, upřímné a neodpustí jakékoli odlišnosti.

K tomu být jiný přitom stačí velmi málo, stačí být příliš chytrý, méně tělesně zdatný, nosit brýle, mít ale i podle dětí divné oblečení či nemít telefon apod. Bohužel i to dnes některé děti řeší již v první třídě.

Problém může ale nastat i ze strany samotných autorit a jejich reakcí. Přísná paní učitelka nebo ředitelka, školník snažící se udržet pořádek ve škole, ale třeba i nekompromisní kuchařky ve školní jídelně. Někdy stačí jedna zlá poznámka, která v dítěti vyvolá stres a strach a je zaděláno na problém.

Proto je důležité svému dítěti neustále naslouchat a snažit se mu radit, jak se spolužáky, případně autoritami vycházet. Pomoci mohou i příklady z vašeho dospěláckého života, na kterých mu ukážete, že i vy jednoduše někdy musíte uznávat autority, které vás také pozorují přísným okem.

Změna režimu

Rodiče by měli mít na zřeteli, že přechod ze školky do školy je pro mnohé děti velmi náročný i z pohledu režimu. Ve školce dítě ještě nemělo žádné povinnosti a najednou dostává spoustu úkolů, které musí plnit, během vyučování musí být pozorné a nesmí ostatní vyrušovat. Navíc když přijde domů ze školy, pak si obvykle nemůže jít rovnou hrát, ale musí si nejprve připravit věci do školy na druhý den.

Zde nepomůže nic jiného než váš čas. Snažte se dětem tento čas co možná nejvíc zpříjemnit, pomáhejte jim s přípravou a nepřetěžujte je ještě víc přemírou mimoškolních aktivit, raději jim dejte prostor pro hru s kamarády.

Sociální zázemí školy

Další velmi stresující záležitostí může být špatné sociální zázemí školy. Školní záchody mají dost často k ideálu daleko. Problém může nastat jen se špatně zavírajícími se dveřmi, nepříjemností je pak i chybějící toaletní papír, mýdlo, ručníky...

Děti se mohou stydět anebo dokonce štítit toalety používat. Někde se tak stává, že děti ve škole nechtějí pít, aby se jim nechtělo na záchod a raději s vykonáním potřeby čekají až na doma. Což s sebou samozřejmě nese spoustu rizik, od psychických potíží po zdravotní problémy.

Nebojte se proto během rodičovských schůzek na začátku roku zajít na školní toaletu, a pokud shledáte nedostatky, oslovte vedení školy. Dnes již existují různé soutěže a projekty, které mohou škole pomoci zvelebit školní prostory, u sociálních zařízení je to například Domestos do školy.

Když se objeví potíže

Po několika dnech ve škole se mohou objevit potíže tělesného i psychického rázu: děti mohou být roztržité, zapomnětlivé a plačtivé, mohou mít tendenci chovat se způsobem, který je typický pro děti výrazně mladší. Některé si začnou stěžovat na nejrůznější tělesné neduhy - ranní bolení břicha nebo hlavy.

Objevují se i „skutečné“ tělesné příznaky: zvracení, zvýšená teplota, které jsou v tomto případě charakteristickou tělesnou reakcí na zvýšenou psychickou zátěž.

Obvykle se nejedná o nic vážného, přesto je dobré problémy před dítětem nezlehčovat. Někdy pomůže zajít do školy a zeptat se učitele, ale třeba i družinářky, zda u dítěte nezaznamenali nějaký problém. Dost často se stává, že problém není v samotném vyučování, ale například v šatně (dítě nemůže najít ten správný sáček na přezůvky, nesedí s dítětem, s kterým by chtělo, v jídelně do něj někdo ošklivě strčil, muselo jíst něco, co nemá rádo apod.).

Celé první pololetí má dítě k tomu, aby si ve škole zvyklo, i učitelé k tomu tak přistupují. Důležité je, aby rodiče v tomto období dítěti věnovali mnoho času a pomáhali mu s domácími úkoly (v prvním pololetí je to především o nácviku čtení).

Pokud dítěti něco hned nepůjde, nebo se nebude chtít samo učit, pak to většinou vypovídá o tom, že adaptace stále probíhá. Pokud si nevíte rady, nebojte se oslovit učitele a následně odborníka. Právě v první třídě se totiž nejčastěji ukazuje, jestli žák netrpí některou specifickou vývojovou poruchou, například dyslexií nebo dysgrafií apod.

Jak minimalizovat stres
Důležité je nastavit pravidelnou dobu usínání a vstávání. Je-li nutné, aby dítě vstávalo v sedm hodin, nemělo by usínat později než v devět večer. Šestileté děti totiž spávají obvykle 9 až 11 hodin. Nedostatek spánku, ale i „přespávání“ mohou vést k denní únavě a výrazně snižovat výkonnost dítěte.
Buďte chápaví - uvědomte si, že nástup do školy je pro dítě velká změna, je normální, když se bude chovat trochu jinak než dříve. Citlivě a s pochopením reagujte na případné symptomy (jako je bolest hlavy, břicha, zvýšená únava), které po období adaptace většinou odezní.
Uvědomte si, že žádné dítě nevyniká zcela ve všem. Je tedy zapotřebí ho nesrovnávat s ostatními spolužáky, naopak mu vysvětlit, že některým spolužákům půjdou určité předměty lépe než jemu a jiné zase hůře. Aby dítě mělo šanci se naučit realisticky srovnávat s ostatními a tedy objektivně hodnotit své možnosti a získat důvěru ve své schopnosti a nepodceňovat se.
„Přistupujte k možnostem svého dítěte realisticky - nepodceňujte ho, zároveň po něm nechtějte, co nemůže zvládnout. Dítě, které je pod silným tlakem, může reagovat vzdorem nebo rezignací, mohou se u něj projevit poruchy koncentrace, zvýšená agresivita či plačtivost,” upozorňuje Peter Porubský, vedoucí Linky bezpečí.
Mějte svého prvňáčka rádi - říkejte dítěti, že ho máte rádi bez ohledu na jeho úspěchy či neúspěchy a že je zcela přirozené, když se mu něco ve škole právě nepovede.
Chvalte a oceňujte - pozitivně hodnoťte i dílčí úspěchy, neberte je jako samozřejmost. „Pozitivní hodnocení je pro dítě větším motivačním nástrojem než tresty. Oceněním úspěchů a pomocí s případnými neúspěchy pomáháte potomkovi budovat jeho dobré sebepojetí,” radí Porubský. 
Spolupracujte se školou - informujte učitele s předstihem o případných speciálních potřebách svého potomka či jeho omezeních (speciální poruchy učení, hyperaktivita atd.). V případě potřeby vyhledejte pomoc v pedagogicko-psychologické poradně.
Udělejte si na své dítě čas - je důležité, aby s vámi mohlo dítě sdílet své zážitky ze školy, svěřit se s radostmi i trápeními, která se ke škole vážou.
„Pomozte se začleněním do kolektivu - umožněte dítěti trávit se spolužáky i volný čas mimo školu. Ptejte se na jeho nové kamarády a zjistěte, jak se mu ve třídě daří. Řekněte dítěti, že si nemusí se všemi spolužáky vždy rozumět, že mu ale nikdo nesmí ubližovat,” doporučuje odborník. 
Pozor na počet mimoškolních aktivit - zvažte, co vše vaše dítě kromě školy reálně zvládne. Dejte dítěti prostor pro „nicnedělání“, čas na odpočinek, hru, pro neorganizované volno. Mělo by mít šanci zážitky a podněty, které ho potkaly, zpracovat.
Pomáhejte - učte se s dítětem pravidelně, ale nepřehánějte to (pro prvňáčka je optimum cca 30 min. denně), po dohodě s dítětem zkuste na učení najít nejvhodnější čas.