Dle údajů ministerstva práce a sociálních věcí u nás za minulý rok přibyly více než dva tisíce pěstounů. Celkem jich tak ministerstvo ke konci roku 2016 evidovalo 11 075. Více než polovinu z nich pak tvoří prarodiče dětí, právě ti dle odborníků často péči o nezaopatřené děti přebírají.

„Pokud je možné svěření dítěte do péče prarodiče nebo jiného rodinného příslušníka, většinou to vítáme. Přechod k nové rodině není pro dítě tolik náročný a možnosti kontaktu s rodiči mohou být snazší. Také v SOS dětských vesničkách je 40 % pěstounských rodin v příbuzenském vztahu k dítěti,“ vysvětluje Jana Pěchová z SOS dětských vesniček.

I přes stabilní nárůst počtu pěstounských rodin však jejich počet není dle odborníků dostačující.

„Děti, které vyžadují okamžitou pomoc, se v téměř polovině případů daří po nápravě nevyhovujících podmínek navrátit do rodin. Pokud ale jejich návrat není možný, končí většina z nich v ústavní péči. Do pěstounské péče se dle našich zkušeností dostane méně než 10 % dětí,“ upozorňuje Pěchová.

Trend potvrzují i národní statistiky. Zatímco počet odebraných dětí přesáhl v loňském roce sedm a půl tisíce, do pěstounské péče bylo svěřeno pouze 1892 dětí.

Profesionálních pěstounů je více, jejich potřebnost se osvědčila

V roce 2014 bylo v tuzemsku 340 pěstounů na přechodnou dobu, v minulém roce jejich počet stoupl o téměř 80 %. Ministerstvo navíc v roce 2016 evidovalo na dvě stovky nově podaných žádostí a téměř čtyři sta nevyřízených.

O smysluplnosti přechodné pěstounské péče není důvod pochybovat. Tato forma péče se skutečně osvědčila. Podle organizace Dobrá rodina dvě třetiny pěstounů přebírají do péče novorozence přímo z porodnice.

Z 250 dětí, které byly do statistiky zahrnuty, odešlo do ústavní péče pouze jedno. Celých 57 % z nich bylo osvojeno, 15 % jich pak bylo přiděleno do stálé pěstounské péče, téměř 24 % dětí se díky pěstounské péči na přechodnou dobu mělo možnost navrátit k rodičům, prarodičům nebo širší rodině. Ostatní děti poté zamířily k jiným profesionálním pěstounům, do osvojení mimo republiku nebo jiných zařízení.

Velký nedostatek dlouhodobých pěstounů

Podle odborníků chybí zejména dlouhodobí pěstouni, experti v tom spatřují největší problém. Což potvrzuje i Cyril Maliňák z SOS dětských vesniček.

„Stále postrádáme pěstouny, kteří by byli ochotni přijmout starší děti s handicapem, poruchou chování nebo větší sourozenecké skupiny. Proto stále velký počet dětí končí v ústavní péči,“ uzavírá téma.