Je to tak trochu začarovaný kruh. Rodiče se špatně stravují, navyknou na to své děti a z otylých dětí se pak stávají obézní dospělí a ti pak tuto štafetu předají zase další generaci.

Nadváha není z velké části dána geneticky, ale výchovou a špatnými rodinnými stereotypy. Dědičnou obezitou způsobenou poruchou metabolismu trpí jen mizivé procento populace.

Obezita není jen estetický problém

Malé děti svou nadváhu vnímají pouze jako něco negativního v souvislosti s posměchem ostatních. Rozhodně si nejsou schopny uvědomit, že se týká také jejich zdraví, problémů s dýcháním, zažíváním, potíží se štítnou žlázou či nejrůznějšími srdečními onemocněními, které jsou právě důsledkem jejich nadváhy.

Jediná možnost, jak dětskou obezitu porazit, je změnit od základů stravovací návyky celé rodiny. Vždyť u dítěte, které má oba rodiče obézní, je až 70% šance, že bude obézní také. Má-li nadváhu pouze jeden rodič, vyhlídky dítěte na tloušťku jsou „jen“ 40 %. Ideálem by proto bylo změnit stravovací návyky již u budoucích rodičů.

Začít se musí již v kojeneckém věku

„První nejlepší prevencí obezity dítěte je kojení. Nejpřirozenější výživou pro dítě je v prvních měsících po narození mateřské mléko. Jeho složení se mění s růstem dítěte podle jeho potřeb, čehož není schopna žádná jiná potravina. Navíc si dítě samo volí množství mléka, které chce vypít. Pokud si nemůže samo regulovat příjem potravy a dostává nadměrné dávky mléka nebo stravu příliš koncentrovanou, otevírají se dveře obezitě dokořán,“ říká dětská lékařka Jana Fabianová, která se výživou dětí zabývá.

Je však velmi důležité dodržovat doporučené množství a miminkům nepřilepšovat. I když dávku zvýší jen nepatrně, při trojím opakování denně mají o obezitu svého děťátka postaráno.

„Je velmi důležité si uvědomit, že tuková tkáň se vyvíjí od nejranějšího dětství a právě maminky rozhodují o tom, kolik si jí organismus děťátka vyrobí. Množství tukových buněk se už nikdy nesníží, pouze při pozdějších pokusech o redukci váhy zmenší svůj objem,“ upozorňuje dále Fabianová.

Zapravdu jí dává nejnovější studie Harvardské univerzity publikovaná v časopise Pediatrics, která konstatuje, že rapidní nárůst váhy dítěte v prvních měsících života může riziko obezity v dětství výrazně zvyšovat.

Není nutné dítěti dopřávat víc než potřebuje

Od narození do ukončeného 6. měsíce kryje mateřské mléko potřebnou výživu dítěte naprosto dostatečně a bezvýhradně. Nemůže-li matka své dítě kojit, je nutné vybírat takovou kojeneckou výživu, která je svým složením co nejbližší mateřskému mléku. Kvalitní kojenecká mléka jsou upravena tak, aby svým složením napomáhala předcházet nejen vzniku průjmových onemocnění, zácpy a nadýmání, ale také obezitě a diabetu.

Po ukončení této „mléčné“ etapy jsou do kojeneckého jídelníčku pozvolna zaváděny první příkrmy. Začíná se obvykle zeleninou, po ní přichází na řadu ovoce. Více informací na toto téma najdete na www.kojeneckavyziva.cz.

Dítě poznává nové chutě, které budou pro jeho budoucí výživu důležité. Kromě základních pilířů stravy „normálně štíhlého člověka“, kterými jsou právě zelenina a ovoce, přichází na řadu i poznávání nových mléčných výrobků. S klasickým tvarohem či jogurtem se seznámí až po svých prvních narozeninách.

Pozor na sůl a cukr

Kolem 8. měsíce věku se objevují první chyby rodičů a to v podobě doslazování a dosolování příkrmů. 

 „Dítěti ale vůbec není nutné nic přislazovat ani solit. Spektrum nových chutí bude citlivě vnímat i bez přísad," ujišťuje MUDr. Fabianová a dodává: „Cukr a sůl by se v jídelníčku dítěte měly objevit co nejpozději, nejdříve však do tří let věku. Také přislazování čajů a používání nejrůznějších sladkých ochucovadel nápojů je nevhodné. Rodiče by ale měli úplně zapomenout na sladké pečivo, sušenky, čokoládu, cukrovinky a zmrzlinu.“

Tyto lahůdky by se ovšem neměly objevovat nejen v jídelníčku dítěte, ale i rodičů. Dítě se přece učí napodobováním, takže pokud uvidí maminku mlsat dortík nebo tatínka pochutnávat si na bramborových lupíncích, s brokolicí nebo dušenou mrkvičkou na svém talíři se bude smiřovat jen velmi těžko.

„Hezky to všechno spapej a půjdeme si hrát!“ Tak na tuto větu by měli rodiče absolutně zapomenout. Rozhodnutí týkající se množství jídla, které sní, by mělo zůstat jen v rukou dítěte. Nutit jej k tomu, aby snědlo vše, co je v mističce či na talířku, je velmi nebezpečné – dítě může přestat vnímat vlastní pocity hladu a sytosti a začne se řídit tím, co má na talíři – což je opět přímá cesta do náruče obezity.

Pravidelnost v jídle

Od třetího roku věku by člověk měl jíst alespoň pětkrát, lépe však šestkrát denně. Téměř 65 % denního příjmu energie by měl zkonzumovat během dopoledne a oběda. Naprosto nepostradatelné jsou v stravovacím režimu dítěte svačiny a přesnídávky.

Pravidelný přísun energie zajistí dostatek energie k učení a vstřebávání nových poznatků, nadneseně lze říct, že díky svačinám a přesnídávkám bude dítě chytřejší. A také štíhlejší – pokud ovšem nebude tento pokrm sestávat z „prázdných“ kalorií přeslazeného snacku.

Výborným zdrojem energie pro dopolední svačinu jsou ovoce a neslazené cereálie. Příjemným zpestřením jsou různé ovocné přesnídávky, rozhodně však bez přidaného cukru. Odpolední svačiny by pak měly obsahovat spíše zeleninu a bílkoviny.

Nezapomínejte na pohyb 

Podle posledních výzkumů se kojenci hýbou mnohem méně, než jejich vrstevníci před třiceti lety. Důvod? O tom se zatím stále polemizuje. Do podezření se dostává jak sedavý způsob života rodičů (dítě přece rodiče napodobuje), tak život zpříjemňující vymoženosti, jako jsou nejrůznější polohovatelné sedačky a ohrádky, které sice ulehčí život rodičům, ale pohyblivost dítěte příliš nepodporují.

Jak dítě roste a vnímá svět kolem sebe intenzivněji, přesouvá se po vzoru rodičů k televizi, poté k počítači a mezi těmito dvěma médii vlastně tráví veškerý svůj volný čas – místo toho, aby si šlo hrát na honěnou, na vybíjenou, nebo jezdilo na kole či kolečkových bruslích.