První signály, že by dítě mohlo být aspirantem na označení dyslektik, se mohou objevit již v předškolním věku. Samotnou diagnózu pravé poruchy učení je však obvykle možné stanovit až na konci druhé či na začátku třetí třídy.

Každé dítě má při vstupu do školy jinak vyvinuté zrakové i sluchové vnímání, a tím pádem každé vyžaduje individuální tempo a metodu při výuce základů čtení a psaní. Pokud toto není respektováno, mohou se u dětí objevit obtíže obdobné jako u poruch učení, přestože dítě touto poruchou skutečně netrpí.

Pravé specifické vývojové poruchy učení jsou projevem nebo důsledkem určitých dysfunkcí centrální nervové soustavy. Příčinou dyslexie pak může být porucha ve zrakovém nebo sluchovém vnímání, v motorice, v integraci a souhře jednotlivých smyslových modalit. Někdy stojí za dyslexií hyperaktivita nebo i hypoaktivita dítěte.

Dyslektik má obvykle potíže již s osvojováním si tvarů jednotlivých písmenek, velmi často zaměňuje písmena tvarově (b-d-p, a-e) nebo i zvukově podobná. Jeho čtení je pomalé a těžkopádné, každé slovo jakoby luští, pro urychlení čtení někdy slova domýšlí dle větného kontextu nebo úplně bezmyšlenkovitě komolí. Výjimečnější je pak forma dyslexie, kdy je čtení překotně rychlé s velkým množstvím chyb.

Dyslektik si nedokáže zapamatovat text

Čtení samo o sobě je pro dyslektika natolik namáhavé, že pak často mívá obtíže se zapamatováním čteného textu, nedokáže jej správně reprodukovat.

Zajímavé je zjištění odborníků, kteří sledovali a srovnávali aktivitu mozku u dyslektika a dítěte, které touto poruchou netrpí. "Nedyslektik" při čtení zapojí jen centrum řeči a zrakového vnímání, kdežto mozek dyslektika vykazuje překotnou aktivitu mnoha různých center a tím pádem je daleko více namáhán.

Z toho vyplývá fakt, že i v případě, že dyslektik postupně dokáže číst tempem, které je označováno za společensky únosné (přibližně 60 až 70 slov za minutu), zdaleka nemá vyhráno neboť pro pochopení a porozumění obsahu textu potřebuje daleko více energie a několikeré čtení.

Při počátečním čtení se někteří "dyslektickou" osvětou nezasažení rodiče domnívají, že jsou jejich děti líné nebo hloupé, když si nedokáží zapamatovat pár písmen a přelouskat větu o Emě, která nese mísu. Potoky dětských slz jsou pak na denním pořádku a při jakékoli zmínce o čtení se malí dyslektici otřásají odporem. Koho by taky bavila činnost, která mu absolutně nejde. Jen tak na okraj, zkuste si přečíst větu "Leze žába do kaluže na rybičku repetá" tak, že každé písmeno "a" budete číst jako "e" a naopak.

Několik tipů jak dyslektickému děcku čtení nezprotivit
Nechávejte je číst především to, co je samotné nějakým způsobem upoutá (i kdyby to měly být třeba titulky článků nedělního Blesku). Velkým hitem byl v poslední době Harry Poter, kterého podle sdělení mnoha rodičů bez zdráhání četli i zapřísáhlí nečtenáři.
Pokud možno se snažte čtení nějak zpříjemnit, při čtení se s dítětem střídejte, nespěchejte a nepopohánějte jej k většímu tempu, nekárejte jej za každou chybičku.
O přečteném textu si pak popovídejte, pomozte dítěti s pochopením jeho obsahu.
Mladší děti nenechávejte bez přestávky číst více než 10 minut. Čtení raději rozdělte do několika kratších úseků. Jednoznačně zde platí, že kvalita je důležitější než kvantita.
Starším dětem je vhodné pomáhat s přípravou do naukových předmětů (vlastivěda, přírodověda, resp. zeměpis, dějepis), kdy často musejí číst několik stránek v sešitě nebo učebnici, čímž se vyčerpají a nezbyde jim energie na zapamatování si přečteného.
Nezbytná je pomoc při učení se cizímu jazyku (napoprvé špatně přečtené slovíčko se dítě špatně naučí a posléze velmi obtížně přeučuje). Ideální je nahrát slovíčka na kazetu, aby mělo dítě možnost učit se poslechem a současně sledovat pravopis.

Nebojte se zkontaktovat odborníky

Máte-li dojem, že obtíže dítěte jsou nad vaše síly, kontaktujte třídního učitele nebo přímo pedagogicko-psychologickou poradnu. Vyšetření potenciálního dyslektika mívá dvě části: psychologickou, v níž jsou posuzovány mentální schopnosti dítěte a speciálně pedagogickou, která se zaměřuje právě na dovednosti důležité pro správné čtení a psaní.

Posouzením těchto dovedností a srovnáním s intelektem dítěte je pak možno určit, v čem problém dítěte spočívá, tedy zda se jedná o nedostatek nadání, pomalejší tempo při osvojování čtení nebo pravou poruchu učení.

Autorka je psycholožka.