Světová zdravotnická organizace (WHO) označila dospívající v rozvinutých zemích světa za rizikovou populační skupinu. Odborníci dokonce hovoří o tzv. nové morbiditě mládeže. V ekonomicky vyspělých státech totiž pubescenti a adolescenti podléhají tak nebezpečným trendům, že je to bezprostředně ohrožuje na životě, popřípadě to vede k trvalým zdravotním následkům.

Společnost prosazující svobodu jako prioritu hodnot naprosto není připravena na to, že mladí lidé se ve jménu svobody vymezují tak, až jsou rodiče, pedagogové, psychologové i lékaři prakticky bezmocní. A to nejen z hlediska jednotlivců, kteří mají strach a zájem o „své dítě“, ale i vzhledem k obrovské ekonomické zátěži, jíž léčba a řešení důsledků rizikového chování mládeže představuje celospolečensky.

Největšími riziky jsou závislosti, agresivita či nevhodné sexuální chování

Okruhy problémů jsou podle WHO v zásadě tři, přičemž je bohužel velmi časté, že na sebe navazují a kombinují se. Jejich výčet nepřekvapí, ale rozhodně stojí za hlubší zamyšlení…

Prvním z nich je zneužívání návykových látek (od nikotinu přes alkohol a kabanoidy až k takzvaným tvrdým drogám), a to v takovém měřítku, že se už stalo spíš normou než něčím výjimečným.

Druhá oblast týkající se psychosociálních poruch je velmi široká. Patří sem agresivita vůči ostatním i vůči vlastní osobě, včetně vražd a sebevražd, kriminální chování (od fatálního nerespektování dopravních předpisů, vandalství či krádeží přes šikanu až k „bezdůvodným“ krutým zločinům). Ale také úzkosti, depresivní stavy, poruchy příjmu potravy a další.

Třetí nebezpečnou sférou je nevhodné sexuální chování, které mimo jiné vede k předčasným a nechtěným těhotenstvím, či naopak k neplodnosti a k závažným zdravotním následkům vinou pohlavně přenosných chorob.

Co s tím?

Preventivní programy, za něž se vydávají obrovské finanční částky, se dosud jako příliš efektivní neprojevily. Výzkumy a sběr statistických údajů jsou jistě potřebné, ale zatím nás zahrnují jen děsivými fakty, nikoli návrhy funkčních řešení. Krizové linky a poradny svůj smysl zaručeně mají, avšak jejich pomoc se podobá kapce v moři, protože těch, kteří se na ně neobrátí, bude vždy velká většina. A že věc nevyřeší žádný zákon, ani sebelépe formulovaný, je nasnadě.

Psychologové dokládají, že všechny tři zmíněné okruhy nebezpečí jsou vyvolány především snahou dospívajících pomoci si z problémů s vlastní osobností v současném světě – tedy dodat si sebevědomí, získat obdiv, utéct „do jiného světa“, zařadit se do společenství vrstevníků.

Z toho zajisté plyne, že právě pomoc v této oblasti by měla být nejúčinnějším východiskem. Zamyslet se nad tím, jak konkrétně ji může zajistit každý „rozumný dospělý“, je tedy zřejmě zatím jediným možným doporučením…