Je typické, že prodejci nejrůznějších diet a zázraků na hubnutí o nich neřeknou skoro nic. Pro ně jako by neexistovaly. Na rozdíl od dobrých kurzů, kde dostanete spoustu praktických rad.

Osmapadesátiletá účetní měla problém s večerním přejídáním. Když přišla z práce, šla vyvenčit psa. Po návratu domů měla tak hrozný hlad, že se vrhla na ledničku a splácala kde co. V kurzu ji nejprve naučili, aby si jídlo rovnoměrně rozvrhla do celého dne a jedla pravidelně po 3 až 4 hodinách.

Ale klíčem k tomu, jak se vyhnout večernímu hladu, byla hlavně odpolední svačina a vůbec jídlo, které jedla odpoledne. Obvykle si dala jogurt nebo sýr typu cottage anebo balkán spolu s nějakou zeleninou - mrkví, kedlubnou, ředkvičkami, ledovým salátem atd. Případně se zeleninovým salátem. Nejen proto, že zelenina má minimum kalorií a zasytí nás, ale i proto, že jí chutnala.

Jediný problém byl v tom, aby si předchozí den večer nezapomněla svačinu připravit. Večery pak začala zvládat s přehledem. Stačila lehká večeře, jakákoliv.

Během roku zhubla na svou váhu, kterou měla, než začala přibírat: 61 kilo na 163 cm. Jakmile se váha stabilizovala, mohla jíst i trochu víc, a přesto nepřibírala. Dokonce si během dopoledne dopřávala různé laskominky.

Záplavy dobrot u příbuzných

"Jedním z krizových okamžiků jsou návštěvy u příbuzných, třeba návštěva u babičky nebo tchyně," říká psycholožka Šárka Slabá z Prahy. "Navaří hodně nejrůznějších pochoutek, většinou hodně kalorických. Pro ženu, která se snaží zhubnout, není jednoduché tu situaci zvládnout."

Pokud totiž jídlo odmítne, hospodyňky se dotkne. Kopa nejrůznějších dobrot symbolizuje jejich dovednost, péči i lásku. Když ovšem žena talíř naložený jídlem sní, začne ji trápit špatné svědomí a výčitky, že selhala. Navíc jí bude těžko, protože odvykla velkým porcím vydatných jídel. V kurzech radí dát si poloviční porci. Pokud s babičkou není o množství jídla na talíři řeč, tak raději sníst jen půlku. Nebo si vzít hodně zelí a jen kousek kachních prsou, ze kterých sundáme kůži (v ní se soustřeďuje hodně tuku).

Podle doktorky Slabé můžeme zkusit diplomatický manévr už před návštěvou: "Babi, já hubnu a docela mi to jde. Už jsem shodila pět kilo. Udělalo by mi velkou radost, kdybys mi mohla uvařit nějaké z jídel, která nám doporučují v kurzu. Třeba kuřátko. Ne s rýží, jen s lehce podušenou zeleninou. Umíš báječně vařit, mně by to pomohlo."

Kombinace vlídných pochval, jasně řečeného přání a zdvořilé neústupnosti, pokud jde o respektování vytyčené hranice, je dobrým návodem na zdárné řešení situace.

U televize raději nezobat

Hodně lidí má problémy se zaběhlými rituály. Zvykli si například zobat u televize oříšky, chipsy, sušenky a další kaloricky vydatná jídla. Pomůže jim, když u televize začnou dělat něco, u čeho se jíst nedá. Jezdit na rotopedu, cvičit, žehlit, lakovat si nehty, plést atd.

Případně mohou jít na procházku, zasportovat si, prostě si příjemné pocity dopřát i jinak než jídlem.

Kdo se nedokáže vzdát mlsání u televize, může vyzkoušet, jestli by ho neuspokojil prvotřídní čaj nebo sklenka, ale opravdu jen sklenka, kvalitního suchého vína. Případně některá z nízkoenergetických potravin. Místo misky buráků si může dát třeba misku okořeněného proteinového plátku nakrájeného na kostičky, kterému dodá pikantní chuť i zajímavý nálev s nízkou energetickou hodnotou (na internetu najdete pod heslem "proteinový plátek" internetové stránky i s recepty). Deset deka plátku má pětkrát méně kalorií než stejné množství buráků.

Jednoduché triky

Jedna z kolegyň vyšla z metra a ucítila omamné vůně z pekárny, byla ztracená. Téměř pokaždé nezůstalo jen u jednoho croissantu nebo koblihy. Tím spíš, že obvykle nesnídala.

V kurzu jí poradili, ať vystoupí o stanici dřív a dojde do práce pěšky. Vyhne se voňavému vábení dobrot a udělá něco pro pohyb. Nezvladatelné puzení nacpat se nejrůznějšími pochoutkami po čase otupí.

Asi po třech nedělích zapomněla a vystoupila v obvyklé stanici. Vůně z pekařství jí stále připadaly úžasné. Ke svému překvapení zjistila, že pro ni není problém jít dál a nic si nekoupit. Chuť na křupavý croissant nebyla nezvladatelná. Spojení mezi impulzem a její reakcí se podařilo oslabit. Zafungoval mechanismus odpodmiňování. Není jediný.

"Z praxe víme, že i ta nejvášnivější chuť na nějakou dobrotu po 10 až 20 minutách zeslábne," říká doktorka Slabá. "Spousta lidí, kteří si večer nemají kde koupit dortík, protože je všude zavřeno, bývá překvapená, proč s nimi chutě lomcovaly. Zjistí, že mají docela slušnou šanci chutím odolat, pokud se jim podaří prodloužit dobu mezi impulzem k jídlu a jeho naplněním. Třeba činností, která odvede pozornost jinam."

Jídlo jako pilulka na špatnou náladu

Programátorka si nikdy neuvědomila, že se přejídá vždycky, když je unavená, bez nálady nebo když zažila něco nepříjemného. Na tu souvislost ji upozornila psycholožka, která s ní v kurzu hubnutí procházela její stravovací deník.

Pomohlo, že si začala užívat jiné zážitky než jídlo. Masáž horkými kameny, koupel ve vonných olejích s příjemnou hudbou nebo návštěvu u kosmetičky. Díky tomu, že jí kamarádka z kurzu pohlídala děti, mohla jít po několika letech do kina, do divadla, s manželem na ochutnávku vín. Měla pak podstatně menší potřebu se přejídat a s daleko větším nadhledem zvládala problémy v práci i v domácnosti.

Navíc pochopila ještě jednu věc: spoustu napětí a stresů si vyrábí přehnanými nároky na sebe sama. Když občas ujede a něco nezvládne, je to sice chyba, ale žádná tragédie. Nejsme hollywoodští hrdinové. Nejde o to nedělat žádné chyby, ale najít rozumnou cestu, jak si užívat jídla stejně jako úžasné spousty dalších radostí.