Hlavní obsah
Randal Phillip Foto: Alex Švamberk, Novinky

Čínská hrozba je mnohem komplexnější než sovětská, varoval v Praze bývalý agent CIA

O čínské hrozbě se často mluví, ovšem vágně. V čem je nebezpečná, přiblížil bývalý agent CIA Randal Phillips, který v prvním desetiletí nového milénia působil v Pekingu, kde řídil další americké agenty. V Praze byl Phillips, který nyní působí ve skupině Mintz zaměřující se na utajené obchodní praktiky, na summitu Stratcom pořádaným Evropskými hodnotami.

Randal Phillip Foto: Alex Švamberk, Novinky
Čínská hrozba je mnohem komplexnější než sovětská, varoval v Praze bývalý agent CIA

Mluví se o ruské hrozbě, nepředstavuje ale větší nebezpečí Čína?

Nesporně ano.

V čem vidíte hrozbu ze strany Pekingu?

Nebezpečí je mnohem komplexnější než u bývalého Sovětského svazu nebo dnešního Ruska. Tam bylo jádrem ideologické a vojenské soupeření, ale ne ekonomické. Na každodenní život dopadalo mnohem mírněji než v případě Číny. Čína má kapacitu modernizovat armádu, což dělá posledních dvacet pět let, ale pořád nepředstavuje vojenskou hrozbu pro USA. Hrozbu představují její ekonomické záměry. Právě s jejich pomocí chce vládnout světu.

Hospodářská stránka soupeření je velmi výrazná, i když je těžké, aby si ji běžný občan uvědomil. Mohl bych uvést řadu příkladů, jaké rušivé dopady má čínská hospodářská politika, ale ukážu to na situaci, ke které došlo v posledních letech u solárních panelů, kde potopila své konkurenty. Pro zákazníky bylo velmi dobré, že získali velmi levné solární panely, ale na trhu zůstali jen čínští výrobci. A to je postup, který uplatňují. Můžeme ho vidět v avionice, v telekomunikacích, v robotice, v deseti různých odvětvích.

I u lithia a dalších vzácných zemin, kde si vytváří monopol, který si může diktovat podmínky.

Přesně. A musíte si říci, co zůstává nám, jak a za jakých podmínek si udržíme pracovní místa. To je podstatou současného velkého ekonomického napětí. Proto si myslím, že je potřeba nově chápat Čínu minimálně jako soupeře. Nechci použít slovo nepřítel, i když v některých oblastech tomu tak je, ale minimálně je to soupeř, který může vážně narušit každodenní život mnoha lidí.

Máte strach z projektu nové hedvábné stezky?

Strach ne. Před rokem jsem byl požádán, aby vypovídal před komisí Kongresu pro americko-čínské ekonomické vztahy a bezpečnost. Řešilo se, co je na ní dobrého a co špatného, jaké jsou primární cíle, jaké může přinést příležitosti pro firmy a čeho se máme obávat nebo co znamená pro bezpečnost v regionu. Je to krásný program, politicky skvělá strategie, protože nemá stanovený žádný termín, úspěch se může ukázat kdykoli a může se deklarovat opakovaně.

Randal Phillip

Foto: Alex Švamberk, Novinky

Čína je schopná využít své ekonomické síly a potřeb nějaké zainteresované země. Její nepevné vládě pragmaticky nabídne velké, extrémně nákladné projekty, které jí zajistí zaměstnanost, i neprůhledné úvěry, z nichž si pak vůdci nějaké peníze vezmou. Protože se o tom mluvilo, Číňané změnili rétoriku, ale ne přístup. Je to klíčový prvek politiky Si Ťin-pchinga, kterého se nevzdá a bude ho dál prosazovat. Je to prosazování čínského vlivu.

Nová hedvábná stezka představuje projekt měkké síly, ale vyžaduje větší infrastrukturu, než se dá zaplatit, takže tu bude soupeření ze strany USA, Japonska a dalších o to, kdo to bude platit. A budou to hlavně soukromé investice.

Takže není tak nebezpečná jako čínské akce v Jihočínském moři?

To je odlišný druh nebezpečí. Jihočínské moře je o přímé suverenitě a týká se všech sousedů Číny. Stojí před nimi otázka, jak si udržet vztahy s Pekingem a z toho plynoucí ekonomické výhody, a současně si zachovat vztahy s USA a dalšími zeměmi, které se v problému angažují. Většina lidí v jihovýchodní Asii se obává čínského postoje v této otázce i toho, jak Čína militarizuje oblast. Pořád je tu možnost, že to přeroste ve vojenský konflikt.

Nová hedvábná stezka je jiná, na jednu stranu je to menší výzva a na druhou větší. Nebezpečná je v tom, že lidé nevěnují dostatečnou pozornost, v co by mohla vyústit. Ale opakuju, že je to skvělá strategie. Týká se rozšíření vlivu do dalších oblastí a vyvolání zájmu, jako se to naposled stalo v případě Itálie, která má velké infrastrukturní potřeby. Říká si - my potřebuje postavit infrastrukturu a můžeme ji kontrolovat, ale za pět let se ukáže, jak to doopravdy bude. V tom je problém.

Dají se nějak zastavit expanze Pekingu v Jihočínském moři?

Pro něj je to otázka suverenity a pro čínskou komunistickou stranu je jen jediná věc horší než ohrožení suverenity - tou je vnitřní nestabilita v Číně a přímé ohrožení strany. Čínské vedení je přesvědčeno, že se nemůže v otázce suverenity ničeho vzdát. Myslím si, že neodstoupí od tvrzení, že je to čínské území, takže to nejlepší, v co můžeme doufat, je, že se vyhneme situaci, kdy se při nějakém incidentu střetnou vojenské síly. Myslím si, že to je něco, s čím se dá žít.

To ale znamená, že se Čína nevzdá umělých ostrovů a základen, které na nich vybudovala.

Byl bych velmi překvapen, že by se za tohoto vedení zřekla těchto nároků.

Jak čelí Spojené státy čínské hrozbě?

Soustředění na Asii začalo už za vlády Baracka Obamy a pokračuje i za Donalda Trumpa, i když jinak. Projevuje se třeba pokračujícími plavbami ve vodách, na které si Čína klade nárok, ale které jsou podle mezinárodního práva otevřeným mořem.

Máme se obávat se osy Peking - Moskva?

Je překvapivé sledovat rostoucí spolupráci mezi Ruskem a Čínou v posledních patnácti letech za vlády Vladimira Putina a je důležité, že se tomu věnuje pozornost. Obě strany strávily hodně času tím, aby spolupracovaly na diplomatické frontě v OSN, ale je tu také aspekt rostoucí vojenské a zpravodajské spolupráce ve formě, která by před pěti deseti lety nebyla ani představitelná vzhledem k historii vzájemných vztahů. Úroveň spolupráce je velmi vysoká, obě strany jednají a mluví jako jedna. Si Ťin-pching a Vladimir Putin se mají rádi, skoro bych to nazval románkem, líbí se jim, jak ten druhý vede zemi. Jejich vztah je důležité sledovat vzhledem k zapojení obou zemí do agresivních aktivit, protože jim ta druhá strana kryje záda.

Ale Rusko se současně Číny bojí, má strach, že ztratí Sibiř.

Ano, Sibiř je bohatá na suroviny a málo zalidněná a její hranicí je 1,4 miliardy Číňanů, což je přirozený důvod, k ruským obavám. Proto je tu opatrná koordinace obou stran a jedná se o dodávkách zemního plynu a ropy nebo zbraní i investicích. Novou hedvábnou stezku i čínské aktivity ve střední a východní Evropě, které by mohly vyvolávat obavy, Čína pravidelně probírá s Ruskem. Obě strany to zvládly, můžeme sledovat, že se bývalé nepřátelství vytratilo, ale ještě uvidíme.

Jak nebezpečné jsou čínské tajné služby, když CIA ztratila v letech 2010 až 2012 v Číně dvacet agentů a spolupracovníků?

Čína má velmi schopné tajné služby a za prezidenta Si Ťin-pchinga jsou mnohem aktivnější a agresivnější, než byly dříve. Čínské zpravodajské služby se tradičně zaměřují na velkou čínskou diasporu na celém světě, jsou to tisíce zrníček písku, od nichž se dají kousek po kousku získat kousky informace, ale během posledních deseti let byly čínské tajné služby tlačeny vedením, aby byly agresivnější a zaměřily se i na jiné lidi, než jsou etničtí Číňané, klidně třeba bílého kluka z Kansasu, na kohokoli, kdo by jim mohl posloužit jako primární zdroj informací, zejména na lidi, kteří mají přístup k tajným informacím. Jsou aktivnější jak při získávání informací, ať už od lidí, nebo z dat, tak při ovlivňování lidí.

To druhé jsme mohli vidět i v Praze, při návštěvě Si Ťin-pchinga, kdy Číňané násilím bránili lidem, aby mávali tibetskými vlajkami, nebo ukazovali transparenty kritické k Číně.

To se děje na celém světě. Poprvé to bylo vidět v roce 2008, když se konala olympiáda v Pekingu a běželo se s olympijských ohněm. Bylo docela ohromující a úžasné sledovat, jak jakákoli místní čínská studentská organizace nebo čínská obchodní organizace vyrazila a pomáhala policii zajistit, aby se na trase olympijského ohně neobjevika žádná organizace, které není v Číně povolená, nebo jen lidi, kteří by se nějak dohadovali. A to se děje na světě každý den.

Zejména při návštěvách Si Ťin-pchinga místní čínské organizace, ambasáda a tajná služba společně zajišťují, že se nic takového nestane. A jsou velmi agresivní a dostávají hostitelské země do obtížné pozice, protože my chráníme právo lidí na adekvátní protest, ale Číňané to tak nemají. Požadují pro vás, co by se mělo podle nich udělat a k čemu by nemělo před vedením docházet.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků