Článek
„Válel jsem se na silnici půl hodiny, mával a křičel bolestí, než si mě kdosi všiml a zavolal policii. V nemocnici zjistili dvě zlomená žebra,“ uvedl.
Súdánská policie přepravila zraněného do nemocnice. Domů se cestovatel vrátil letecky. „Kolo mi na jedné súdánské policejní stanici hlídá strážník Mahmúd. Uvidíme, zda si jej někdy vyzvednu. Zatím druhý pokus o zdolání trasy Blansko–Kilimandžáro neplánuji,“ doplnil.
K cestě na nejvyšší horu Afriky (5895 m) ho prý motivovala skutečnost, že Kilimandžáro má podle klimatologů přijít za několik let o svoji pověstnou sněhovou čepici v důsledku globálního oteplování. „Chtěl jsem ji ještě vidět,“ řekl Šamonil.
Na svém horském kole vyjel z Blanska 15. října, projel Maďarskem, Rumunskem, Bulharskem, Tureckem, Sýrií, Jordánskem, Izraelem, Egyptem a téměř celým Súdánem. Většinou spal ve stanu, někdy i v prázdných domech. Hotely či motely využil jen v Rumunsku, kde celé dny pršelo, v Istanbulu, Sýrii a v Egyptě – tam zase byl příliš sledován policií. Pohyboval se průměrnou rychlostí 21 až 23 km za hodinu.
V kontrastu k politické nestabilitě poznal Šamonil Súdán jako zemi hodných lidí, i když mu tamní řidič náklaďáku neúmyslně ublížil a předtím do něj vrazila tříkolka. „Málokdy se stalo, že bych nedostal pozvání na čaj i k jídlu, zvali mě prostí lidé i hospodští,“ vzpomínal cestovatel. Za cestu luxusním autobusem z místa nehody zpět do Chartúmu nemusel platit. Zato v Káhiře ho podvodník obral o 10 000 korun.