Svatý stolec chystá dohodu s Pekingem. Je špatná, zní z Vatikánu

Podle nejmenovaného zdroje, jejž citoval deník Corriere della Sera, by k podpisu mohlo dojít už v těchto měsících. Dohoda je podle zdroje sice „špatná, neboť Číňané získají výhodu“, ale výměnou za její uzavření se aspoň Peking smíří s vlivem církve na náboženské otázky, k čemuž doposud nikdy nesvolil. To, že dohoda není pro Vatikán rozhodně ideální, potvrdil agentuře Reuters i jiný zdroj.

„Problém je, že nevíme, jaká bude situace za deset či dvacet let,“ odůvodnil postoj církve.

Deník The Wall Street Journal citoval osobu obeznámenou s vyjednáváním, podle níž se papež František rozhodl kývnout na legitimitu sedmi biskupů jmenovaných Pekingem, a usnadnit tak proces uznání papeže coby hlavy katolické církve i v Číně.

František už loni prohlásil, že by říši středu rád navštívil, a to „jakmile se mu jen dostane pozvání“, jelikož doufá „v možné zlepšení vztahů“.

Představitelé Pekingu a Vatikánu kvůli sporu ohledně jmenování biskupů jednali od roku 2016 nejméně čtyřikrát, informovala čínská státní média. „Rozhovory jsou v plném proudu,“ potvrdil začátkem března listu The South China Morning Post Fang Ťien-pching, zástupce oficiálního Čínského sdružení vlasteneckých katolíků.

Papež by měl mít podle chystané dohody konečné slovo ve jmenování čínských biskupů, Peking by zase získal větší kontrolu nad podzemní církví, napsal Reuters. Vatikán by navíc měl možnost podporovat šíření katolické víry v zemi, kde rapidně roste vliv protestantských církví, zatímco Číně by obecně stoupla prestiž: světová velmoc na vzestupu by jednala v součinnosti s jednou z nejvlivnějších světových církví.

Symbolicky by dohoda znamenala první sblížení Vatikánu a Pekingu za více než půl století a otevřela by dveře k plné normalizaci vztahů. „(Dohoda o jmenování biskupů) by odstranila největší překážku k navázání diplomatických vztahů mezi Čínou a Vatikánem,“ potvrdil Cchuej Chung-ťien, šéf oddělení Evropských studií na Čínském institutu pro mezinárodní studia v Pekingu.

Někteří do chystané dohody vkládají naděje. Belgický kněz Jeroom Heyndrickx, který se čínským katolíkům snaží pomáhat už 60 let, řekl, že Peking „je připraven vést dialog“. „Po 2000 let byl čínský císař zároveň i hlavou církve. Ale Čína se změnila a změnila se i církev – a to skýtá novou příležitost, aby spolu vedly úspěšný dialog,“ podotkl Heyndrickx.

Jiní ale chystanou dohodu kritizují. Jejím dlouhodobým a zřejmě nejhlasitějším odpůrcem je hongkongský kardinál Joseph Zen, který katolickou církev obvinil, že nutí činné biskupy odejít do penze, aby po nich mohli nastoupit lidé vybraní komunistickou stranou. „Zda si myslím, že Vatikán zaprodává katolickou církev Pekingu? Ano, rozhodně!“ napsal před časem na Facebooku. Rozzuřila ho nedávná zpráva o Františkově žádosti adresované dvěma biskupům čínské podzemní církve, aby uvolnili své místo biskupům jmenovaným Pekingem.

Chystanou úmluvu mezi Vatikánem a Čínou Zen označil za „katastrofu“ pro milióny čínských katolíků, kteří zůstali věrni Svatému stolci. Zen také tvrdě kritizoval kardinála Pietra Parolina, státního sekretáře Svatého stolce a hlavního papežova diplomata. Označil ho za „člověka s nedostatkem víry“, který „skutečné utrpení“ čínských katolíků vůbec nechápe.

„Nejde o udržení věčného konfliktu mezi protichůdnými principy a strukturami, ale o nalezení reálných pastoračních řešení, které umožní katolíkům žít jejich víru a pokračovat v evangelizaci v čínském kontextu,“ hájil se pak Parolin na serveru Vatican Insider.

Kriticky se ovšem vyjádřili i experti citovaní americkým časopisem Foreign Policy (FP). „Dohoda bude takřka úplně výsledkem požadavků Pekingu. Spíše než o vyjednaný kompromis půjde o šokující jednostranný papežův ústupek,“ napsal magazín.

Jak zdůraznil čínský nacionalistický deník The Global Times, obě země „dříve či později navážou diplomatické vztahy“. FP ale připomíná, že pokud dojde ke smíření s Pekingem, bude Vatikán takřka jistě muset v souladu s politikou „jedné Číny“ přerušit vztahy s Tchaj-wanem.

Ostrovní stát proto současné vyjednávání sleduje s velkým znepokojením a obává se, že přijde o svého jediného diplomatického spojence v Evropě. Vztahy mezi Tchaj-wanem a Vatikánem zůstávají „silné a stabilní“ a Tchaj-pej se chce stát „nenahraditelným partnerem“ Svatého stolce v otázkách humanitární pomoci, ujistil přesto mluvčí tchajwanského ministerstva zahraničí.

Otázkou ale je, jak Vatikán vysvětlí příklon k Pekingu ve chvíli, kdy roste čínská perzekuce (nestranických) křesťanů, a Tchaj-wan si naopak zvolil svého prvního katolického viceprezidenta.