Hlavní obsah

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy (52) a jeho manželka Cécilia (49) se rozvádějí. Komuniké mluvící o rozvodu bylo vydáno dvě hodiny po prvním, které uvádělo, že prezidentský pár se rozchází. Světová média uváděla, že manželé se rozešli a nyní se rozvádějí.

Francouzský prezident se rozvádí s manželkou

V předešlém komuniké prezidentské kanceláře se uvádělo, že manželé se rozhodli k rozchodu po vzájemné dohodě. To už ve středu uvedl Le Nouvel Observateur, podle něhož Sarkozy s manželkou v pondělí večer společně navštívili soudce a zahájili tam rozvodovou proceduru.

Pochyby ohledně imunity

Někteří francouzští odborníci na ústavní právo už ale přetřásají otázku, zda se prezident během výkonu funkce může vůbec rozvést. Poukazují přitom na ústavní pasáž týkající se prezidentské imunity.

Podle ústavy nemůže být prezident během výkonu funkce žádán, aby u soudu vystupoval jako svědek, a nemůže být předmětem žádného soudního postupu. Teoreticky tedy vůbec nemůže předstoupit před soudce, což je v případě rozvodu nutné. Jiní odborníci ale pasáž vykládají tak, že se netýká prezidentovy soukromé sféry.

O rozvodu se spekuluje dlouho

O blížícím se prezidentově rozvodu se ve Francii spekuluje již řadu týdnů. Důvodem je opakovaná nepřítomnost Cécilie Sarkozyové po manželově boku. Naposledy byli spolu na veřejnosti viděni 14. července při oslavě francouzského státního svátku.

Nicolas Sarkozy

Třikrát ženatý Nicolas Paul Stéphane Sarközy de Nagy-Bosca je synem maďarského šlechtice a francouzské matky řeckého židovského původu. Narodil se 28. ledna 1955 v Paříži, kde také vyrůstal. Je křtěným katolíkem. Sarkozy nemá tradiční školu politické elity ENA, ale jen právnické vzdělání.

Byl starostou vlivného pařížského předměstí Neuilly od roku 1983. V letech 1993 až 1995 byl ministrem rozpočtu ve vládě Edouarda Balladura. Ve jménu svého receptu "nulové tolerance" v křesle ministra vnitra od května 2002 do dubna 2004 zatočil s drobnou kriminalitou a bojoval s antisemitismem. Po krátkém intermezzu v úřadu ministra financí jej v listopadu 2004 zvolili do čela Svazu pro lidové hnutí (UMP). A v červnu 2005 se stal znovu ministrem vnitra - patrně nejvýraznějším v historii Francie. Zvýšil počet policistů i četníků, prosadil zpřísnění pravidel a trestů za silniční přestupky a pustil se do odstraňovaní zločinu z ulic. Prosadil opatření k vymýcení ilegálního přistěhovalectví - včetně deportací, a k integraci schopných imigrantů do francouzské společnosti.

Ne všechny jeho kroky byly vítané. Kritiku sklidil jeho návrh pozitivní diskriminace, kterou chtěl snížit nezaměstnanost mladých. Navrhoval stavět mešity za státní peníze, ale protestující mládež na předměstích (obývaných nezaměstnanými muslimskými přistěhovalci) neváhal označit za lůzu.

V květnu 2007 byl zvolen Sarkozy francouzským prezidentem. Později se rozvedl s manželkou Cécilii a zval si někdejší modelku a zpěvačku Carlu Bruniovou.

Letos vzbudilo pozornost zvlášť to, že Cécilia nehlasovala v květnovém druhém kole prezidentských voleb, ve kterém její manžel porazil socialistickou kandidátku Ségolene Royalovou. Pak mimo jiné odjela předčasně z vrcholné schůzky sedmi nejvyspělejších zemí a Ruska v Německu a během dovolené v USA nešla na soukromý oběd, na který Sarkozyovy pozvali americký prezident George Bush s manželkou.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků