Článek
Homosexuální páry mohou registrované partnerství v zemi uzavírat od roku 2004. Od roku 2014 mohou uzavřít v Británii i manželství.
Předpokládá se, že někteří lidé budou registrovanému partnerství dávat přednost, protože podle nich není zatíženo ani historicky, ani nábožensky. Protože jde o moderní formu, nenese s sebou podle svých příznivců historické dědictví, že žena se stará o děti a je na muži finančně závislá, ale automaticky předpokládá rovnost obou partnerů.
| Registrované partnerství umožňuje párům, které sdílí společnou domácnost, ale nechtějí vstoupit do manželství, získat stejné výhody jako manželské dvojice. Přiděluje jim stejná majetková, penzijní, dědická a daňová práva jako manželům. V celé zemi sdílí domácnost přibližně 3,3 milionu dvojic, aniž by byli manželé. |
Právě na základě stížnosti jednoho z párů institut heterosexuálního partnerství vůbec vznikl.
Rebecca Steinfeldová (38) a Charles Keidana (41) se se státem o rozšíření registrovaného partnerství i na heterosexuály přeli. V roce 2018 se odvolali k britskému nejvyššímu soudu, který jim dal za pravdu. Oba partneři, kteří vychovávají dvě dcery, spolu žijí od roku 2010 a uvádějí, že „dědictví manželství”, které „po staletí zacházelo se ženou jako s majetkem” pro ně nebylo možnou alternativou. Jejich advokát soudu sdělil, že vůči manželství mají „hluboce zakořeněné a skutečné ideologické výhrady”.
Jedním z argumentů bylo, že zatímco homosexuální dvojice si mohou vybrat, zda uzavřou manželství či partnerství, heterosexuálové na výběr nemají. Řada evropských zemí, jako např. státy Beneluxu a Estonsko, registrované partnerství i pro heterosexuální páry zavedla již dříve.