Článek
„Až dosud se bralo za jisté, že Merkelová podnikne vše, co bude v jejích silách, aby prosadila Jense Weidmanna, šéfa německé Spolkové banky, do čela Evropské centrální banky (EZB) se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. V srpnu však její někdejší poradce potvrdil, že upřednostňovaným cílem se stane vysoký post v Bruselu. Němec se měl stát nástupcem Jeana-Clauda Junckera v čele Evropské komise,“ upozornil ve Sternu Hans-Ulrich Jörges, jeden z nejlépe informovaných německých publicistů.
Soulad s Paříží?
O tento úřad se okamžitě začal zapáleně zajímat Manfred Weberz bavorské CSU s tím, že by ho do souboje mohla případně vyslat konzervativní frakce europarlamentu. „Weber je poctivý muž, sympatický, tichý a kompetentní, avšak neškodný a bezelstný i v zákrutách politických intrik. A kvůli němu by se kancléřka vzdala svého snu o EZB? O tom se dá zdárně pochybovat,“ podotkl týdeník.
Zasvěcené zdroje nepochybují o tom, že Merkelová, které jde i o vlastní budoucnost, si plácla s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a necílí na šéfování eurokomise. „Horká bruselská byrokracie – to není nic pro kancléřku, které bude příští červenec 65 let. Na podzim 2019 se však uvolní druhý klíčový post v Bruselu, šéfování Evropské rady, protože Tusk už nemůže kandidovat,“ připomněl Jörges.
Der Stern si všímá, že jako předsedkyně Evropské rady by Merkelová mohla úřadovat dva a půl roku, kdy by připravovala a řídila summity. A v tom se cítí jako ryba ve vodě a navíc by se stala nepřehlédnutelnou oficiální tváří Evropy v zahraničí, pokud jde o zahraniční a bezpečnostní politiku.
Macron by si naložil břímě
Pokud by se tak skutečně stalo, Macron by mohl vedení Evropské centrální banky obsadit svým člověkem. V této souvislosti bývá ze tří možných uchazečů nejčastěji zmiňována Christine Lagardeová, šéfka Mezinárodního měnového fondu.
Koaliční smlouva mezi křesťanskými (CDU) a sociálními (SPD) demokraty Merkelové je de facto dojednána do podzimu 2019 s tím, že se pak uvidí.
„To vše však má několik háčků: vůči Merkelové panuje v Evropě kvůli její migrační politice částečně až masivní averze. Macron by musel v předstihu odvést gigantickou práci. A ten, kdo Merkelovou zažil v Berlíně posledních týdnů, se musí v obavách ptát, zda na to má ještě síly – a rok času,“ uzavřel Stern.