„Nejpravděpodobněji jsou zdrojem původu této chemikálie země, které od konce devadesátých let prováděly intenzivní výzkum látek z projektu Novičok. To jsou Velká Británie, Slovensko, Česká republika a Švédsko, u USA je to otázka,“ řekla Zacharovová.

Proč jmenovala Českou republiku ze zprávy TASSu jasné není, protože o ní promluvila jen jednou, zatímco další země jsou jmenovány opakovaně.

Pro televizi Rossija 24 uvedla, že Sovětský svaz ani Rusko nikdy žádný jed s tímto názvem nevyvíjelo: „Ještě jednou. Nikdy se ani na území Sovětského svazu v dobách SSSR, ani v Ruské federaci nebo na jejím území, neprováděla studie, která by měla název Novičok. V Rusku ani v Sovětském svazu se slovo novičok nikdy nepoužilo v souvislosti s vývojem chemických látek. Toto slovo bylo použito jako název jistých chemických látek na Západě.“

Tím nicméně zcela nepopřela vývoj takové látky v SSSR, jen uvedla, že nikdy žádná chemická sloučenina nenesla tento název.

Zdůraznila, že v devadesátých letech řada ruských vědců utekla na Západ: „Vzali s sebou technologie, se kterými pracovali, a v západních státech je dále vyvíjeli, zejména v USA, ve Velké Británii, na Slovensku a ve Švédsku. Tehdy se objevilo překvapující označení novičok.“ Podle ní slovo novičok použila Velká Británie, aby mohla obvinit Rusko.

Ministři zahraničí Martin Stropnický i obrany Karla Šlechtová (oba ministři v demisi ANO) se nicméně v sobotu odpoledne ohradili proti tvrzení ruského ministerstva zahraničí, že smrtící látka novičok mohla pocházet z ČR. [celá zpráva]

Další vývoj probíhal v Británii a v USA 

I ruský zástupce při Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW) Alexandr Šulgin zdůraznil, že po rozpadu SSSR mnoho ruských expertů odešlo na západ a tam se pokračovalo ve výzkumu, takže jed mohl pocházet ze západních laboratoří.

„S velkou pravděpodobností je možné předpokládat, že látka použitá v Salisbury pochází z laboratoří západních zemí, kde podobný vývoj probíhal, jak víme z dostupných otevřených zdrojů,“ řekl agentuře Interfax Šulgin a jmenoval i západní země, odkud mohl jed pocházet: „Abych dlouho nechodil okolo, přímo vám tyto země jmenuji. Je to v první řadě Velká Británie a taky USA.“

Šulgin řekl, že výzkum neruotoxinů probíhal od počátku 70. let v obou supervelmocích. V Sovětském svazu stejně jako „v USA a v dalších zemích začali s vývojem a výzkumem s cílem vytvořit nové vzorce vysoce toxických chemikálii, přičemž v Sovětském Svazu a v USA rozpracovávali nervověparalytickou látku VX“.

Zmínil i to, jak se mohly dostat výsledky sovětského výzkumu na Západ: „V devadesátých letech západní tajné služby odvezly z Ruska skupinu našich chemických expertů spolu s některými dokumenty o výzkumu v časech Sovětského svazu. Západní země, a my víme jaké, s využitím těchto dokumentů pokračovaly ve vývoji, a nakonec dosáhly určitých výsledků.“

Zdůraznil přitom, že analýza jedu použitého k otrávení agenta, probíhala v britském vojenském ústavu Port Down: „Právě tam probíhaly britské vojenské chemické programy.”

Stojí za útokem Rusko? 

Británie, Spojené státy, Francie a Německo tvrdí, že za útokem bývalého agenta a jeho dcery stojí Rusko. Jed do Británie přivezla Skripalova dcera Julija ve svém zavazadle.

Podle šéfa britské diplomacie Borise Johnsona jejich otrávení nařídil s nejvyšší pravděpodobnostní osobně ruský prezident Vladimir Putin. Kreml to rezolutně odmítá. [celá zpráva]