Jak se žije lidem na Krymu?

Když řeknu, že se všem žije dobře, nebo naopak všem špatně, nebude to pravda, záleží to na tom, k jaké patří skupině. Na Krymu se dobře daří úředníkům a lidem, kteří pracují v sociální sféře, pod vnitrem a v silových strukturách, ti se mají dobře, mají dobré platy. Lidem, kteří sami podnikají nebo pracují v obchodní sféře, hodně klesly příjmy. Stouply penze i platy, ale koupěschopnost se snížila, protože velmi silně vzrostly ceny.

To je ekonomický aspekt. Budeme-li se bavit o politickém hledisku, na Krymu se masově pronásledují dvě skupiny – krymští Tataři a proukrajinští aktivisté.

Co probíhá na poloostrově od ruské anexe?

Za prvé dochází k militarizaci poloostrova, vojenské základny Ruské federace a regulérní ruská armáda se rozmisťují na Krymu, a ty základny, které Ukrajina zakonzervovala, se otevírají. Militarizace samozřejmě vyvolává strach a nedůvěru člověka k člověku.

Druhou související tendencí je vytváření paralelních struktur, především v krymskotatarském prostředí. Medžlis (parlament) krymskotatarského národa byl označen za extremistickou organizaci a zakázán na Krymu i v Rusku. Nyní pracuje v exilu v Kyjevě. Ruská vláda se teď zaměřuje na vytváření krymskotatarských organizací, které budou proruské. Naštěstí dosud nezískaly důvěru krymských Tatarů. Těmito organizace se veřejně opovrhuje. S paralelními institucemi souvisejí média. Na Krymu byla média, která šlo označit za nezávislá, ale tato média také odešla do Kyjeva. Na Krymu zůstávají a zakládají se nová média, která šíří ruskou propagandu v ukrajinském a krymskotatarském jazyku.

Co se týká svobody, není Krym ani na úrovni Ruska.Alim Alijev

Třetí tendencí, o které je nutné hovořit, je výměna obyvatel. Z Krymu uteklo asi 35 000 lidí, naopak na Krym přijeli přesídlenci Ruska. Jsou to vojáci, příslušníci (tajné služby) FSB, čečenští podnikatelé a úředníci.

Alim Alijev z organizace Krym SOS

Alim Alijev z organizace KrymSOS

FOTO: Alex Švamberk, Novinky

Čtvrtou tendencí je vytváření nové ruské identity na Krymu, kdy mluvíme o tom, že se začíná úplně stírat vrstva ukrajinské a krymskotatarské identity. Začíná to ve školkách a školách a končí například vynucenou účastí ve volbách a vynuceným občanstvím, kdy lidem dají hromadně ruské občanství.

Tyto čtyři tendence vedou k masovému porušování lidských práv na Krymu, takových případů je asi tři sta.

Můžete nějaké uvést?

Jedním z nich je loňský únos Ervina Ibragimova. To je krymský Tatar, člen Medžlisu. Když jel domů, lidi v policejní uniformě zastavili jeho auto, strčili ho do svého a odvezli neznámo kam. Za celý rok není žádná informace, kde se nachází, co s ním je. Tento případ se vůbec nevyšetřuje.

Vojenské řešení konfliktu, to by především byla smrt krymských Tatarů. Alim Alijev

Na Krymu je 40 politických vězňů, kteří sedí ve vězení a ve vazbě za politické činy. Na poloostrově bylo nalezeno devět lidí zavražděných z politických důvodů. Čtrnáct osob je nezvěstných, nenašli je. Na Krymu se konají desítky domovních prohlídek a ty domy jsou většinou krymských Tatarů. Krymských Tatarů je přitom na Krymu 15 procent.

Jak míníte tyto otázky řešit? Za pomoci mezinárodních institucí?

Dodržování lidských práv na Krymu představuje velmi složitý problém. Nejsou tam žádné instituce, které by trvale monitorovaly situaci, nejsou tam představitelé OSN, EU ani Amnesty International. Co se týká svobody, není Krym ani na úrovni Ruska.

To je ale jen jedna součást problému. Jak chcete dosáhnout celkové změny situace? Na Donbasu je zamrzlý konflikt, Kyjev východ Ukrajiny nekontroluje, ale na rozdíl od Krymu alespoň nebyl anektován Ruskou federací.

My bereme Krym jako okupované teritorium. Jasně, že otázka Krymu je složitá. Je nutné chápat, že válka na Donbasu začala na Krymu a na Krymu musí skončit. A v Evropě musejí pochopit, že to není čistě ukrajinský konflikt, ani rusko-ukrajinský konflikt, ale evropský konflikt, zejména když vidíme, jak Putin ovlivňuje vnitřní politiku dalších evropských zemí. Můžeme ukázat na Maďarsko, na Českou republiku, na Francii. Vezměte Zemana, Le Penovou, maďarského premiéra Orbána. Taky v Německu je teď velmi silný tlak proruských sil.

Zmiňujete anexi Krymu jako součást probíhajícího konfliktu na východě země, jenomže minské protokoly, které mají řešit situaci na Donbasu, o Krymu nehovoří.

To je pravda. Proto teď v Evropské unii, v Evropském parlamentuBruselu a ve Štrasburku lobbujeme za tři věci. Prvním je separátní formát mezinárodních jednání o Krymu. Druhou věcí jsou personální sankce proti lidem, kteří se podíleli na anexi nebo nyní porušují na Krymu lidská práva. Třetí věc, o které musíme mluvit, je trvalá mise monitorující dodržování lidských práv na Krymu. Na Krymu teď lidi nikdo nechrání.

Kde míníte najít lidi, kteří se vás budou zastávat v mezinárodních institucích?

Sám hodně jezdím, v dubnu jsem byl v Bruselu v Evropském parlamentu. Především se musíme spoléhat sami na sebe, i když v partnerství s druhými, v partnerství s Evropou, se zeměmi, pro které nejsou slova demokracie a svobodné volby cizími. Věřím, že zlo přemůžeme.

To ale může trvat velmi dlouho. Zvažujete i vojenské řešení?

Ne. Vysvětlím proč. Vojenské řešení konfliktu, to by především byla smrt krymských Tatarů. Druhá vážná věc, kterou bych chtěl říci – krymští Tataři během posledních sedmdesáti let bojovali mírovými prostředky, ze začátku v místech deportací za návrat do vlasti a teď bojujeme za ukončení okupace Krymu. Proto kromě mírové diplomatické, ekonomické a politické cesty nevidím jiné řešení.

Nebudou se ale někteří krymští Tataři radikalizovat po vlivem islamistických skupin?

Vrátím se k předchozí otázce. Kdykoli krymští Tataři na Krymu bojovali za svou zem, vždycky to bylo mírnou cestou. Naštěstí u nás krymští Tataři nikdy nespáchali žádný teroristický čin. Teď chtějí Rusové ukázat krymské Tatary na Krymu jako radikály. Ve skutečnosti není jediný důkaz, že by alespoň jeden z tří set tisíc lidí provedl něco radikálního. Máme velmi vysokou úroveň tolerance, jak ukázal i nedávný průzkum. Tato tolerance se občas považuje za naši slabost, protože si Rusové myslí – vy jste slabí, můžeme vás uchvátit, anektovat vaši zem.

Je vám jasné, že to bude trvat dlouho, než dosáhnete svých cílů.

Ano, nemám růžové brýle a neříkám, že to bude zítra, ale máme hodně domácích úkolů. Až skončí okupace, budou na Krymu fakticky zničené všechny instituce, nebudou zdravé, budou prohnilé, protože tam hodně působí ruská vláda. Musíme vytvářet instituce tady, abychom je pak mohli přenést, kulturně vzdělávací, politické, ekonomické atd. Pro nás je důležité nejen vrátit tento poloostrov, ale i lidi, co tam žijí.

Kde berete energii pokračovat v boji?

Tu energii mi dávají lidé, blízcí lidé, kamarádi, kteří tam žijí a kteří považují za správné to, co děláme, za co bojujeme. Proto když vidím, jak na mezinárodní úrovni i na Ukrajině podporují krymské Tatary, tak se moje duše raduje.

Krymští Tataři se vydělují, tvrdí socioložka
Ukrajinská socioložka Oksana Michejevová Novinkám potvrdila, že přístup krymských Tatarů se liší od vnitřních uprchlíků z Donbasu, kteří se většinou nemíní vracet na východ Ukrajiny, kde žili: „Náš průzkumu mezi přesídlenci z Krymu, jak krymskými Tatary, tak Ukrajinci a Rusy, jichž jsme se v roce 2014 ptali, zda se budou vracet, ještě ukázal určitou nejistotu. Odpovídali: Nevíme, uvidíme, jak se bude vyvíjet situace. Už na konci roku 2014 se ale obzvlášť tady ve Lvově společenství krymských Tatarů rychle zorganizovalo a utvořilo společný pohled na situaci. Každý, koho se zeptáš, říká – určitě se budeme vracet a budeme bojovat o Krym. Skupina krymských Tatarů je nyní velmi aktivní. Deklaruje a využívá ideje národních kořenů, aby se bojovalo za Krym.” [celá zpráva]
Ukrajinská socioložka Oksana Michejevová

Ukrajinská socioložka Oksana Michejevová

FOTO: Alex Švamberk, Novinky

To vytváří napětí mezi krymskými Tatary a tou částí přesídlenců z Krymu, kteří se považují za Ukrajince a Rusy a kteří mají pocit, že si krymští Tataři přisvojují svůj boj za návrat Krymu. Bohužel tu nastala tato segmentace místo toho, aby usilovaly společnými silami celé společnosti.“
Zmínila i důvod odlišného postoje od lidí utíkajících z východu Ukrajiny: „Když z Krymu odjížděli, protože zcela nepřijali model ruského míru, byla to stejnorodá skupina lidí, chápali kam, proč a kvůli čemu odjížděli.“