Příběh dotyčného mladého Tunisana se velmi podobá evropské dráze teroristy Amriho, pachatele vánočního atentátu v Berlíně. [celá zpráva]

„Do Itálie jsem se dostal na malém člunu – jako většina z nás,“ popsal Tunisan začátek své imigrantské poutě Quiricovi. „Přes přátele jsem se přesunul do Říma. Živili jsme se všelijak, občas krádežemi. Jednoho dne mi ukázali drogu. Byla hnědá, to mě překvapilo – ve filmech je vždycky bílá. Tak jsem si dal dávku a začal to prodávat, abych měl nějaké peníze. Jako moji kamarádi – většinou Tunisani a Alžířani.”

„Jednou nás napadlo, že by šlo prorazit na nějaký bohatší trh s heroinem. Zkusili jsme to s Nigerijci. Proč s nimi? Protože jsou černoši. Jednomu jsme nabídli slušnou partii drogy za výhodnou cenu. A když přišel s penězi, jeden z nás vytáhl revolver, došlo k přestřelce a Nigerijec byl zraněn. Za tři dny nás zatkla policie. Takže místo bohatšího trhu jsem se ocitl ve věznici s přísnou ­ostrahou“.

Následovaly pobyty v řadě dalších káznic od Říma přes Benátky až po Sicílii.

Anis Amri

Anis Amri

FOTO: Reuters

„I ve vězení se prodávají drogy, jenže samozřejmě jen tomu, kdo na to má. Jistě, je to zakázané, ale dozorci nad tím přivírají oči, podle mě jsou taky podplacený. Podmínky tam jsou drsné – v cele nás bývalo osm, někdy deset. Různé národnosti. Svůj jde k svému. Muslimové k muslimům. Srbové, Makedonci a další zase k sobě. Jen když člověk postoupí na ‚společenské příčce‘, vedení káznice mu povolí nějakou práci.

Já jsem dlouho musel jen sedět v cele. Cítil jsem se totálně prázdný a zbytečný. Jediná změna – hodina na volném vzduchu. A při jedné z nich za mnou přišel jeden Egypťan: ‚Proč ty jako muslim žiješ proti našemu zákonu? Piješ alkohol, bereš drogu, do sprchy jdeš nahý, i když ti to náš prorok zakazuje? Alláh nás přece určil k něčemu jinému.‘

„Personál je stupidní“

Egypťan mluvil a mluvil – a na mladíka to zapůsobilo. „Najednou jsem měl dojem, že je taky něco jiného, hlubokého. Začal jsem se na setkání s Egypťanem při té hodině na vzduchu těšit. A zjistil jsem, že o mně všechno ví – odkud jsem přišel, jak jsem se živil v Římě, proč jsem ve vězení. Pak se postaral, že jsem mohl chodit do modlitebny.”

„Popravdě řečeno, vedení káznic i ten jejich personál jsou opravdu stupidní: když vidí, že se lidi scházejí, aby se mohli spolu modlit, je to pro ně naprosto ok. Jsou v klidu. Jenže právě tam jsme se scházeli pod vedením toho Egypťana, on nám vykládal o koránu, o svaté válce proti křesťanům – nevěřícím psům, jak je nazýval. Připravil nás na chvíli, až nás pustí na svobodu a my budeme moci splnit své svaté poslání.”

Egypťan je teď už prý mrtvý. A tuniský mladík si ho představuje při nějaké hrdinské akci…

Migranti na italském pobřeží

Migranti na italském pobřeží

FOTO: Antonio Parrinello, Reuters

Quirico neprozradil, jak se Tunisan po propuštění z věznice dostal zpátky do vlasti a zda se skutečně zapojil do teroristických akcí. Podle toho, co říkal, by se spíš dalo vyvodit, že nakročenou cestu terorismu nakonec opustil.

Jeho příběh ale potvrdil obavy italských bezpečnostních struktur: teroristé se v zemi nerekrutují v mešitách či sociálně vyloučených perifériích jako v Paříži či Bruselu, ale v káznicích a také přes internet. Ze zlodějíčků a pašeráků drog se krok za krokem stávají potenciální teroristé.

Šéf italské policie Franco Gabrielli to deníku Il Giornale řekl otevřeně: „Dříve či později k nějaké teroristické akci dojde i v Itálii, žádné bezpečnostní kroky či činnost zpravodajských služeb proti tomu nemohou dát stoprocentní záruku. Ale prevence je nutná, proto je třeba radikalizaci muslimské menšiny sledovat – a hlavně pochopit příčiny. Zvlášť nutné je to ve věznicích, kde dnes občané cizích států reprezentují téměř polovinu osazenstva. Nikdo neříká, že migrace rovná se terorismus. Ale nebezpečí tu je – a je třeba je vzít na vědomí.“