Tento týden začala bitva, jejímž cílem je osvobodit Mosul. Může její úspěch znamenat konec Islámského státu (IS) alespoň v Iráku?

IS ustavil chalífát a dal najevo, že chce ovládat velká území. Tím se odlišil od dalších islamistických organizací. Nyní se chalífát potápí. Čím větší území ztratil, tím menší je jeho věrohodnost. A také se s tím vytrácí to, co dělalo IS výjimečným, to, proč byl schopen naverbovat tolik lidí. Zval lidi, aby přišli do chalífátu, ale kam by ti lidé měli přijít, když ztrácí území? Mosul představoval jeho největší úspěch, i když tu byla i další místa. A Mosul je nyní ohrožen. To IS podminovává.

Příčina toho, co vedlo ke vzniku organizace, jako je IS, tu však dál zůstává. I když IS zmizí, bude muset Irák najít způsob usmíření. Opětovné ovládnutí města je počátkem procesu, ne koncem. To ale není práce pro NATO.

Musíte si uvědomit, že NATO není přímo zapojené do operace v Iráku, tu provádí koalice vedená Spojenými státy, ve které však je hodně členských zemí NATO. Generální tajemník NATO ale dal jasně najevo, že operaci podporuje a bude jí poskytovat pomoc.

I když to není práce NATO, IS představuje pro alianci hrozbu.

Považujeme IS za hrozbu pro každou členskou zemi NATO. Role NATO v koalici proti IS je relativně malá. Takové bylo přání členských zemí. Postupně ale narůstá při pomoci s výcvikem, který už probíhá, takže jsme více zapojeni. Odráží to skutečnost, že IS je hrozba a nepřítel. Tomu, co IS představuje, a nebezpečím, jaké přináší, se musíme vyhnout.

Může pád Mosulu a později i syrské Rakky také znamenat konec propagandy Islámského státu, který na jejím základě verbuje nejen bojovníky, ale i teroristy pro útoky na Západě?

Bude tím hodně oslabena. Propaganda IS stojí na obraze chalífátu, který existuje tady a teď, a na úspěchu. Lidé přicházeli nejen kvůli chalífátu, ale také kvůli příslibu úspěchu. A je docela jasné, že IS nebyl úspěšný, pročež je méně přitažlivý. To, co IS říká, je těžce pošramoceno.

Marky Laity v Praze během návštěvy Stratcom Summitu

Marky Laity v Praze během návštěvy Stratcom Summitu

FOTO: Alex Švamberk, Novinky

Neobáváte se návratu bojovníků IS do jejich vlasti, nebo toho, že půjdou bojovat jinam?

Je jasné, že bojovník Islámského státu po návratu nezmění svou víru a své přesvědčení. Pořád přestavuje potenciální nebezpečí, ale to je téma pro země NATO, ne pro celou alianci. Členské země mají za úkol se vypořádat s vracejícími se bojovníky. A mnoho z nich už pečlivě vytváří mechanismy, které zajistí, že tito lidé nebudou po návratu představovat hrozbu.

Nemáte také obavy ze zapojení Ruska do konfliktu na Blízkém východě?

Máme informace, že Rusko má v Sýrii značné síly. Mají tam dělostřelectvo i letadla, která podnikají pumové útoky. Generální tajemník NATO zkritizoval rozsah bombardování i typy použitých bomb, což přispívá k bědné situaci obyvatel i k problému s uprchlíky.

Nehrozí tu vzhledem k většímu zapojení Ruska, že bychom se mohli opět vrátit k systému dvou soupeřících bloků?

Nemyslím si, že je nevyhnutelné, abychom se dali touto cestou, a doufáme, že k tomu nedojde. Působím v NATO od roku 2000 a po významně dlouhou doby byly vztahy mezi Ruskem a NATO docela dobré. Neřekl bych vynikající, ale byly konstruktivní a přinášely výsledky, protože tu byl jistý společný pohled. Zkoušeli jsme se shodnout na tom, co chceme dělat, a i když jsme měli odlišné perspektivy, stáli jsme na stejné pozici.

Od konfliktu v Gruzii v roce 2008 v Gruzii ale Rusko dává najevo, že by se chtělo vrátit do oblastí v Evropě, které patřily před koncem studené války do jeho sféry zájmů, což se potvrdilo v roce 2014 při anexi Krymu. Rusko je přesvědčeno, že má u svých hranic sféru svým výsadních zájmů, ale to není zakotveno ani v závěrečném aktu Helsinské konference o bezpečnosti v Evropě ani v zakládajícím článku Rady Rusko - NATO. Ty říkají, že nastal konec sfér zájmů, konec ideje, že se malé národy se musejí přimknout k velkým. Každý ze signatářů s tím souhlasil a malé národy, jako Lotyšsko, Litva a Estonsko a také Česká republika se rozhodly po konci studené války vydat určitým směrem. Vaše demokraticky zvolená vláda stejně jako demokratický zvolená vláda dalších zemí se rozhodla vstoupit do NATO. Byla to suverénní rozhodnutí svrchovaných států.

Rusko může mít svou představu, jak by měla být Evropa uspořádána, může si myslet, že má sféry svých zájmů, ale návrat k nim nechceme my a nechce to ani Evropa. Nedomnívám se proto, že dochází k návratu k systému dvou bloků, protože k tomu jsou potřeba dva. A my si to nepřejeme.

Zmínil jste Gruzii. Nedostal ale gruzínský prezident Michail Saakašvili z Moskvy varování, že pokud se pokusí sjednotit zemi silou, Rusko zasáhne?

Důvodem, proč jsem zmínil invazi do Gruzie v roce 2008, bylo to, že od té doby se datuje odlišný přístup Ruska. Gruzie je svrchovaný stát a to, co prezident Saakašvili udělal, se týkalo jen území, které bylo součástí Gruzie, nevpadl do Ruska. Ať už lidé souhlasí s jeho politikou, nebo ne, řešil vnitřní záležitosti své země. A dění v Gruzii bylo potvrzením toho, co naznačoval Putinův projev v roce 2007 na bezpečnostní konferenci v Mnichově, kde ukázal, jak Rusko vidí svět.

Vrchní velitel sil NATO v Evropě generál Philip Breedlove v létě varoval, že by ruské síly mohly dobýt hlavní města Litvy, Lotyšska a Estonska za 36 až 60 hodin. Opravdu tu existuje taková hrozba?

Rusko utratilo ohromné peníze na opětovné vybavení svých ozbrojených sil v době, kdy se jejich ekonomika propadá. V určitých oblastech dosáhlo cílů, mají sofistikovanou protivzdušnou obranu a protilodní střely. Naopak země NATO přispívaly na obranu dlouhodobě stále méně, což představovalo velké nebezpečí. Na varšavském summitu oznámil generální tajemník NATO, že se to podařilo zvrátit, že už dáváme na obranu více peněz. Některé země na východě, zejména pobaltské, se cítily velmi ohrožené, ptaly se, jak rychle mohou s ohledem na vzdálenost dorazit posily (v případě napadení). Ukázalo se, že mají pravdu, že potřebují posílit obranu, proto jsme přijali novou politiku. Potřebujeme tam mít o něco více vojáků a dostat je tam rychleji. Nikdo ale neříká, že je Rusko napadne, a já bych poslední, kdo by to tvrdil.

Neobáváte se, že bezpečnost mohou podkopat ekonomické kontrakty s Moskvou?

Rusko používá všechny možnosti, aby se vrátilo ke sférám vlivu. Některé jsou legitimní. Udělat kontrakt je fér, všichni chceme obchodní smlouvy. Musíte jen opatrně rozlišovat mezi legitimními způsoby prosazování záměru a těmi nelegitimním. A není pochyb, že Rusko používá všech metod, aby zkusilo prosadit svůj pohled, který bereme jako nelegitimní.