"Ještě když jsem byl v Turecku, říkal mi kamarád, co už došel až do Německa, že tu nejsou žádné problémy a že se mu dostává velmi dobré péče. Hned ho prý vzali do nemocnice a vyšetřili, jestli je nemocný, nebo ne. Líbilo se mi, že se o něj tak dobře starají," líčí své představy o přijetí v Německu mladý muž původem z Mosulu.

"Když jsem ale přišel, spal jsem pět dní před berlínským zdravotním a sociálním úřadem a nikdo se o mě nestaral. Byl jsem bez peněz. Bylo to něco jiného, než o čem jsem slyšel," popisuje situaci na začátku loňského léta, kdy přes Turecko, Řecko, balkánské státy, MaďarskoRakousko dorazil do Německa.

Učí se německy a chystá se na učňák

Až šestý den se Aldlíam, kterého cestou do Německa v žádné zemi Evropské unie nezaregistrovali, mohl přihlásit na úřadu. Ubytování si za peníze, které na začátek dostal, ale musel hledat sám. "Nejdříve jsem nic nenašel," vzpomíná na těžké začátky, během nichž několik dní strávil také na okraji města v hostelu, jehož provozní si účtoval 100 eur (2 700 korun) na osobu za pokoj, v němž byli čtyři běženci.

Sedmadvacetiletý Iráčan Aldlíam sdílí v berlínské čtvrti Spandau pokoj (na snímku) s trojicí dalších běženců.

Sedmadvacetiletý Iráčan Aldlíam sdílí v berlínské čtvrti Spandau pokoj (na snímku) s trojicí dalších běženců.

FOTO: Martin Weiser, ČTK

I když dnes už rok žije v uprchlickém zařízení v berlínské čtvrti Spandau, zůstává pro něj ubytování největším problémem. Menší pokoj sdílí s trojicí dalších běženců, a jen těžko tak hledá soukromí. Aby si mohl najít svůj byt, což v Berlíně není často jednoduchá věc ani pro místní, potřebuje stálý příjem. K tomu vede cesta přes tříletý učňovský obor logistik skladu, který by chtěl začít studovat na podzim.

Do té doby musí zvládnout alespoň základy němčiny, a proto navštěvuje každý pracovní den od 18 do 21 hodin jazykový kurz, jehož součástí je i výuka základní faktografie o Německu a tamních zvycích. "Mám také kartičku do univerzitní knihovny, kam chodím," vypráví zatím ještě arabsky. V knihovně Humboldtovy univerzity také před nějakým časem potkal svou německou přítelkyni.

Merkelovou neznal

Když se loni vydal na složitou cestu z Turecka, kde po příchodu z Iráku strávil sedm měsíců, vůbec prý netušil, kdo je Angela Merkelová, jejíž rok staré rozhodnutí nechat hranice spolkové republiky otevřené přispělo k tomu, že se do země loni dostal přes milión běženců. Aldlíam německý přístup velmi oceňuje. "Nejvíc se mi líbí lidskost i to, jak se postupuje přesně podle zákonů," říká.

Když je dotázán na to, co mu naopak nejvíce chybí, reaguje okamžitě. "Nechybí mi nic, jen moje rodina," říká o matce, trojici bratrů a dvou sestrách žijících v Mosulu, který má v moci Islámský stát. Za poslední tři měsíce se Aldlíamovi nepodařilo se s nimi spojit.

Na klidu mu nepřidává ani to, že stále ještě není vyřešena jeho žádost o azyl. "Samozřejmě mám trochu strach a obavu, jestli tady budu moct zůstat, nebo ne," podotýká. Nedovede si ale představit, že by ho země, která klade takový důraz na lidská práva, poslala zpět.

Za prvních sedm měsíců letošního roku požádalo v Německu o azyl podle Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (BAMF) téměř 470 tisíc lidí, nejčastěji ze Sýrie (42 procent), Afghánistánu (17) a Iráku (14 procent). Velká část z nich ale do spolkové republiky přišla už loni, kdy do země dorazilo celkem 1,1 miliónu běženců.
Letos od ledna do července odešlo více než 50 000 neúspěšných uchazečů o azyl. Na 35 tisíc z nich spolkovou republiku opustilo dobrovolně, přes 16 400 úřady vyhostily.
Německo se neúspěšné žadatele o azyl snaží k vycestování zpět do země původu motivovat finančně, v případě nutnosti pak migranty deportuje. S tím je ale spojena řada problémů. Mnoho zemí návrat běženců na své území sabotuje a samotní uprchlíci se nezřídka snaží před policií schovat, aby nemohli být vyhoštěni.