Světová veřejnost tehdy byla podle německého týdeníku Der Spiegel přesvědčena o tom, že setkání na francouzské půdě a v místě tolik Francouzi uctívaném se uskutečnilo z iniciativy šéfa Elysejského paláce. Po více než třiceti letech od události však zpřístupněná akta z německého ministerstva zahraničí vypovídají o tom, že tomu tak úplně nebylo. Kohl se totiž do Verdunu fakticky pozval sám.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Podle poznámky na jednom z dokumentů z května 1984 měl kancléř k prezidentovi poznamenat, že „by měl nápad pro podzimní setkání, a sice – zda by se oba státníci nemohli sejít na nějakém vojenském hřbitově“. Mitterrand nebyl proti, a proto Kohl nelenil a už koncem měsíce návrh upřesnil dotazem, zda by si prezident dovedl představit schůzku ve Verdunu.

Mitterrandovi se schůzka hodila

„Nemám námitek,“ zněla odpověď z Paříže.

Pro Kohla bylo pozvání ctí, protože jako vystudovaný historik věděl, že Verdun hraje ve vzpomínkách Francie na první světovou válku mimořádnou roli.

Setkání ve Verdunu se hodilo i Mitterrandovi – neměl totiž v úmyslu pozvat kancléře na červnové 40. výročí vylodění spojenců v Normandii, a tak si souhlasem se schůzkou ve Verdunu zajistil jakousi diplomatickou „náplast“.

Navenek pak oba státníci zdůrazňovali, že Verdun zvolili proto, že Kohlův otec tam za první světové války bojoval a Mitterrand právě tam jako mladý voják v roce 1940 utrpěl zranění.