„Jsem velice šťasten, protože můžeme říct, že Teresa nemoc překonala,“ prohlásil manžel Javier Limon.

Úřady už minulý týden uváděly, že Romerové je lépe a začala komunikovat s lékaři. Podle virologa Louse Enjuanese poslední test ukázal, že je vyléčená. Už předchozí dva ale vykazovaly téměř nulové hodnoty. Očekává se, že nepřítomnost viru definitivně potvrdí pondělní test.

Romerová mohla v sobotu poprvé opustit lůžko a chuť k jídlu se u ní zlepšila natolik, že jí lékaři povolili i klobásu.

Čtyřiačtyřicetiletá zdravotnice však ještě nějaký čas zůstane v nemocnici v karanténě, i když podle Enjuanese si její tělo vybudovalo protilátky, takže není v ohrožení.

První nákaza v Evropě

Romerová je první člověkem, který se nakazil na evropské půdě. Sestra v madridské nemocnici pečovala o kněze, který se ebolou nakazil v Libérii. Podle jejího svědectví chybovala, když se rukou v rukavici dotkla bezděčně tváře. [celá zpráva]

Muž později zemřel, Romerovou hospitalizovali 6. října.

Lékaři Romerové podávali nejen experimentální lék Favipiravir, ale také protilátky získané od řeholnice, která nákazu přežila. Proti ebole dosud neexistuje certifikovaná vakcína. Romerová ale měla také plicní problémy, a tak brala ještě další léky. Komplikace naštěstí nenastaly.

Kvůli obavám ze šíření viru nechaly španělské úřady utratit psa Romerové. [celá zpráva]

V karanténě se ocitli i další zdravotníci a manžel zdravotní sestry, celkem dvě desítky lidí. U dvou zdravotníků a manžela Limona nově ukázaly testy, že nakaženi nejsou, na výsledky testů u třetího zdravotníka, jehož stav se lepší, se čeká.

Ebola je smrtelné virové onemocnění patřící do skupiny krvácivých horeček, kam patří i marburská horečka. Mortalita činí v závislosti na kmeni padesát až devadesát procent. Nejnebezpečnější je ebola zaire.
Filovirus eboly byl poprvé zjištěn v roce 1976. Nemoc dostala jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo (tehdejší Zair).
Nemoc se projevuje vysokými horečkami, bolestmi svalů i kloubů a bolestmi břicha. Časté je zvracení a prudké průjmy i krvácení do trávicího traktu a nakonec ze všech tělesných otvorů. Těžce jsou poškozeny vnitřní orgány, zejména játra.
Lék proti nemoci neexistuje, virus nereaguje na léčbu interferonem ani na virostatika. Důležité je zabránit ztrátě tekutin a snižovat krvácivost pomoci koagulantů.
Epidemie byly zaznamenány v Demokratické republice Kongo, v Gabonu, v Súdánu a v Ugandě i v Pobřeží slonoviny a naposledy v Guineji.
Virus se přenáší mezi nemocnými při těsném kontaktu, zejména slinami nebo krví.
Předpokládá se, že se lidé nakazí, když pojídají divoká zvířata, která jsou přenašeči viru. Spekuluje se, že rezervoárem mohou být netopýři. Virus se přenáší na primáty, nejčastější je u šimpanzů požírajících maso, i na psy, u nichž se nemoc nevyvine, a na prasata, u nichž nemoc propuká. Kromě přenosu blízkým kontaktem se u zvířat nevylučuje ani přenos vzduchem.