Šakal, vlastním jménem Ilyich Ramírez Sánchez, odmítal vinu za čtyři pumové útoky ve Francii z 80. let, při nichž přišlo o život 11 lidí. „Celý život jsem s teroristy bojoval. Nejsme teroristé, jsme bojovníci za svobodu!“ prohlašoval.

Francouzi Šakala odsoudili v roce 1994 za výbuchy bomb ve vlacích v březnu 1982 i na Nový rok 1983 a také na nádraží v Marseille a před redakcí protisyrských novin v Paříži.

Šakal se narodil v bohaté venezuelské rodině. Po studiích v Moskvě se přidal k Lidové frontě pro osvobození Palestiny a později konvertoval k islámu. Proslul jako organizátor bombových útoků, atentátů a únosů. Sám se před soudem popsal jako bojovník a profesionální revolucionář. „Jsem živoucí archiv. Většina lidí mé úrovně je už mrtvá,“ prohlásil také. Přezdívku získal poté, co se u něj našel výtisk románu Fredericka Forsytha Den pro Šakala.

Šakal si odpykává ještě jedno doživotí za tři vraždy z roku 1975. V 70. a 80. letech se skrýval i v řadě tehdejších komunistických zemí, mimo jiné v Maďarsku, ve východním Německu či v Rumunsku, jehož tajná služba ho využívala k likvidaci významných rumunských emigrantů. Mezi lety 1978 a 1986 přicestoval několikrát i do Československa. V roce 1994 byl zadržen v Súdánu a předán Francii.