Seskok v obci Teuge v provincii Gelderland organizoval největší nizozemský parašutistický klub Nationaal Paracentrum, jehož zástupci tvrdí, že nebylo obvyklé, aby se lidé po seskoku hlásili. Policejní mluvčí poté informoval, že během vyšetřování vyšlo najevo, že nebyl s žádným ze svých příbuzných v natolik blízkém vztahu, aby ho někdo pohřešoval. Navíc pracoval na volné noze, takže se po něm nesháněl ani jeho zaměstnavatel. Proto nešťastného van den Boogaarda ani týden po jeho zmizení nikdo nehledal.

Manažer klubu Simon Woerlee médiím sdělil, že je událostí šokován. „Byl to přátelský a spokojený člověk, ale samotář, moc toho nenamluvil a vystačil si sám se sebou,“ popsal oběť nešťastného pádu.

Van den Boogaard skákal pravidelně a podle záznamů klubu byl relativně zkušeným parašutistou. Členem klubu se stal v létě 2011 a od té doby měl na kontě 120 seskoků.

Padáky se v klubu nekontrolují

Královská nizozemská aeronautická asociace nyní zkoumá jeho vybavení a snaží se přijít na to, proč došlo k fatálnímu selhání, při kterém se neotevřel hlavní ani záložní padák.

„My to nekontrolujeme, nepřikazuje nám to žádný zákon,“ řekl Woerlee s tím, že způsob, jak zaručit, aby byl seskok naprosto bezpečný, neexistuje. „Zkoušeli to v Americe, ale nefungovalo to. Někdy prostě lidi po seskoku ještě přijdou do klubu na čaj a na pokec, ale jindy se prostě sbalí a jdou,“ doplnil.

„Když budete po každém pátrat, způsobí to zbytečná dramata. Budete povolávat záchranné týmy a vrtulníky a pak zjistíte, že doma popíjí čaj se svým dědou. To už se nám tu stalo,“ řekl šéf parašutistického klubu.