Matthias Meissner, historik federálního archivu, u soudu ukázal dokumenty z Flossenbűrgu, které zmiňují muže, jehož jednou označují jako Demianiuk a podruhé Demenjuk, jako strážce v táboře v říjnu 1943. Číslo jeho identifikačního průkazu je shodné s Demjanjukovým, jak jej soudu předložila žalující strana.

Obhájci u soudu argumentovali, že Meissnerem předložené dokumenty jsou podvrh.

Průkaz Ivana Nikolajeviče Demjanjuka z 2. světové války

Průkaz Ivana Nikolajeviče Demjanjuka ze 2. světové války

FOTO: ČTK/AP

Demjanjuka v Německu soudí od jeho loňského vydání Spojenými státy, kam emigroval počátkem padesátých let minulého století. Obviněný popírá, že by byl strážcem ve vyhlazovacím táboře. Podle listu Süddeutsche Zeitung postupně však měnil své verze událostí.

Nejprve tvrdil, že od roku 1943 do roku 1945 pracoval jako dělník v přístavu Pillau v tehdejším Východním Prusku (dnes Baltijsk u Kaliningradu). Pak uváděl, že celou dobu do konce války prožil v zajateckém táboře pro vojáky Rudé armády. I tuto verzi zavrhl s tím, že v letech 1937 až 1943 se v Sobiboru živil jako řidič z povolání. Další výpověď zněla: v roce 1943 žil v Sobiboru jako farmář.

Soud s téměř 90letým Demjanjukem komplikuje skutečnost, že chybí očití svědkové.

Pracovním táborem Flossenbűrg prošlo na 100 tisíc vězňů, přičemž nejméně 30 tisíc z nich zemřelo.