Fritzl je vůbec první, kdo bude kvůli zotročování v Rakousku souzen. Přiznává, že dceru ve sklepení domu v Amstettenu zadržoval, znásilňoval ji a měl s ní sedm dětí, odmítá ale nařčení, že způsobil smrt jednoho z dvojčat, jež mu Elisabeth počala. Podle obžaloby bylo dítě po porodu živé a Fritzl ho mohl zachránit převozem do nemocnice, když zpozoroval dýchací potíže a modrání chlapcova obličeje. Elisabeth tvrdí, že Fritzl u Michaelova narození asistoval.

V rozhovoru pro rakouský magazín News to však Fritzl popírá. „Když jsem ho viděl poprvé, byl už mrtvý. Elisabeth a já jsme pak vykonali rychlý křest a rozhodli se pro kremaci, protože jsme nechtěli pohřbít jeho tělo v zemi, kde by ho žrali červi. Tělo jsem pak spálil v kamnech a později popel rozsypal na zahradě,“ řekl.

K věznění dcery a jejích dětí dodal: „Samozřejmě jsem si byl vědom, že Elisabeth trpí. Dětem se tam ale nedařilo špatně. Jako ostatní děti měly akvárium a andulku... Těšily se, když jsem přišel. Opravdu jsem se jim totiž snažil pobyt ve sklepě zpříjemnit, jak jsem mohl. Přinášel jsem jim knihy, videokazety a další drobné dárky.“

Fritzl přiznává znásilňování, omezování osobní svobody, hrubé násilí a incest, popírá ale tvrzení dcery, že ji v prvních měsících věznění připoutával k posteli řetězem a občas ve sklepě za trest vypínal elektřinu.

Údajně se chce léčit. „Vím, že nejsem normální. Vyhrožoval jsem jí a dětem vraždou. Chci vědět důvody mých činů, chci podstoupit terapii a jednoho dne se stát zdravým,“ dodal.