"Příštích deset let bude rozhodujících," uvedl šéf výzkumného oddělení britského Meteorologického ústavu (MetOff) Richard Betts, jeden z autorů zprávy IPCC. "Během této dekády musíme dosáhnout výrazného snížení emisí uhlíku, později už bude náprava mnohem obtížnější," řekl nedělníku The Sunday Times.

Chystaná zpráva IPCC, od roku 1990 již čtvrtá, vychází z práce dvou a půl tisíce vědců z celého světa. Zpřesňuje odhad oteplení do konce století na 2 až 4,5 stupně Celsia vůči preindustriální době (před koncem 18. století), s nejpravděpodobnější hodnotou 3 stupně. Minulá zpráva očekávala oteplení jen o 1,3 stupně, i to by však znamenalo nejteplejší století za 10 tisíc let. Poslední dobou stále častěji padají teplotní rekordy, ať už pro konkrétní den, pro celý rok či desetiletí. I pro právě začínající rok 2007 MetOff soudí, že bude nejteplejším v historii měření.

Země sama to nezvládne

Stále větší teplo a stále více skleníkových plynů by svými důsledky mohlo převážit nad samoregulační schopností přírody. Pralesy a oceány nyní pohlcují asi polovinu z 24 miliard tun CO2, které každoročně produkuje lidská civilizace. Přehřáté rostliny a překyselená moře však takto fungovat přestanou.

IPCC vychází z tempa růstu koncentrace CO2 v atmosféře. V současnosti je asi 380 ppm (počet částic CO2 v miliónu částic vzduchu) a navzdory úsilí o snižování emisí vykazuje stoupající tendenci. Radikální protiemisní opatření by mohla přinést kolem roku 2015 zastavení uhlíkového houstnutí atmosféry na relativně bezpečné hodnotě 450 ppm. Koncentrace 550 ppm, které při současném tempu růstu svět dosáhne roku 2040 až 40, je všeobecně pokládána za bod, který zvrátí dosavadní "pravidla" klimatického vývoje.

Děsivý scénář

Spustí se podle vědců řada vzájemně se umocňujících jevů, jež neodvratně povedou k zásadním změnám podnebí na Zemi. Ty se projeví tropickým podnebím ve střední Evropě, zaplavením pobřežních oblastí, rozšířením pouští na západě a ve středu USA, vysušením pralesů Amazonie, Afriky a Indonésie, zánikem Velkého bariérového útesu, roztáním oblastí věčně zmrzlé půdy, jež uvolní obrovské množství metanu, a dalšími změnami. Průvodním jevem bude pád zemědělské produkce a novodobé stěhování národů do vyspělých zemí s přijatelným podnebím. Tento děsivý scénář, jak ho vědci za minimálního zájmu politiků a průmyslníků líčí již několik let, se však nemusí naplnit.

Naději představuje G8 a EU

"Už je vidět politický posun," řekl Robert Watson, někdejší šéf IPCC a vědecký expert Světové banky, ve zřejmé reakci na slova klíčového odpůrce Kjótského protokolu, prezidenta USA George W. Bushe. Ten ve Zprávě o stavu unie minulý týden poprvé přiznal potřebu čelit "vážné hrozbě klimatických globálních změn". Britský premiér Tony Blair o víkendu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu naléhal na skupinu nejvyspělejších zemí G8, aby navázala na Kjótský protokol s novým, radikálnějším procesem snižování emisí, jež musí zahrnout i USA, Čínu a Indii. Podle Blaira je k tomu vhodná příležitost i proto, že G8 nyní předsedá SRN - to vede i Evropskou unii a ekologii má za jednu z priorit. "Jsme už blízko průlomu," řekl.