Hlavní obsah
Zprava: Zdeněk Merta, Pavlína Gardianová, Miloslav Macek Foto: Archiv Pavlíny Gardianové

Teroristé nutili děti pít vlastní moč

Patnáctiletá Diana má ve tváři ještě vepsaný šok, když vypráví o tom, co prožila v posledních hodinách. "Než nás zachránili, tak jsme neměli nic k jídlu a pití. Museli jsme močit do lahví, a pak pít svou vlastní moč. Řekli nám: vyberte si: buď moč, nebo žízeň.

Zprava: Zdeněk Merta, Pavlína Gardianová, Miloslav Macek Foto: Archiv Pavlíny Gardianové
Teroristé nutili děti pít vlastní moč

"Byla tam spousta zraněných. Když nás zachránili, tak nás dali do uzavřeného prostoru na nosítka Nebylo tam moc lidí, co přežili," vypráví přerývavě a své líčení prokládá loky minerálky.

Ještě včera ráno zažívaly stovky lidí, jejichž děti a příbuzní se stali zajatci teroristů v beslanské škole, pocit ubíjející bezmoci. Nové zprávy nedostávali, vyjednávání usnulo na mrtvém bodě, a tak trnuli, co vše se ještě může stát.

Krátce po jedenácté hodině je ale včera střelba a chaos vytrhly z letargie. Nikdo nevěděl co se děje. Až za pár minut nastal pocit velkého ulehčení - ze školního dvora začaly vybíhat první děti - unavené, svlečené do půl těla, některé i raněné, ale konečně na svobodě. Rodiče však přepadla i podivná nejistota - proč nevyběhl zrovna můj syn a proč to naší dcerce tak dlouho trvá?

Hledání láhví s vodou

Děti i dospělí se lačně vrhali po lahvích s vodou. Není divu, již ve čtvrtek vyplouvalo na povrch v náznacích, co všechno musela tisícovka dětí, rodičů a učitelů v oněch 51 hodinách zajetí vytrpět.

Rukojmí nedostávali jídlo ani pití. S krutým výsměškem pak žíznícím dětem jejich trýznitelé dali vybrat: "Buď se napiješ vlastní moči, nebo zemřeš!" Teroristé také stříleli do stropu, aby zastrašili plačící děti. Nikdo v Beslanu nechápe, že v teroristickém komandu byly i ženy.

Na Říjnové třídě, jež leží asi 150 metrů od školy, se ještě tři hodiny po útoku stále střílelo. Lidé však stáli v zástupech těsně vedle sebe. Na okraji chodníku ležely mrtvoly přikryté bílým prostěradlem - muži i ženy. Jeden z přihlížejících v bezvládném těle poznal své dítě a začal hořce plakat. Vojáci pak přinesli plastové vaky na mrtvoly. "Opatrně," zavelel tichým hlasem důstojník. "Zabalte je opatrně".

Mezi příbuznými vládla solidarita

Beslanští ale projevovali úžasnou solidaritu - navzájem si nosili jídlo a pití, utěšovali se a od zahraničních novinářů se snažili zjistit nejnovější informace. Není divu, oficiální ruské zdroje se zachovaly přesně stejně, jako při každém teroristickém útoku a zadržování rukojmí - informace přicházely s velkým zpožděním a čísla zraněných a mrtvých byla značně optimistická.

Možná, že je to i dobře - více než stovka rukojmí, převážně dětí, totiž z budovy již nikdy nevyjde. Zůstali ležet na podlaze tělocvičny pod zříceným stropem a stali se nevinnými obětmi nesmyslného teroru pravděpodobně ingušského komanda.

Dva dny plné bolesti a strachu byly příliš i na jinak ostřílené chlapíky z Beslanu. Nelze se potom divit, že se pocit bezmoci obrátil v hněv lynčování. Policista vláčel za rameno jakéhosi mladíka, na nějž se poblíž kulturního domu vrhl celý rozzuřený dav. "Já k nim nepatřím, nechejte mě," křičel mladík, aby si zachránil život. Strážník musel nakonec vypálit pár varovných výstřelů, aby dav zahnal.

Žena stojící u chodníku však má pro postup bezpečnostních složek pochopení: "Jaký voják by se vydržel dívat na to, jak střílí do dětí?" A jiná žena stojící vedle ní nechápavě dodává: "Proč jen zajali děti? Proč?"

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků