Článek
"Přála bych si, aby to byl on, velice! Ale nechci říkat nic, dokud se nepotvrdí, že je to on," svěřila se listu Sme púchovská matka, jíž před 15 lety beze stopy zmizel z pískoviště před domem čtyřletý synek.
Vše začalo v pondělí, kdy se na policejní stanici Bronkhorstpruit u Pretórie objevil bílý chlapec ve společnosti postarší černošky. Osmnáctiletý Happy Sindane šokovaným policistům oznámil, že ho jako šestiletého unesla černošská pěstounka, která jej prodala černošskému páru ve městě Verena. Další tucet let strávil v zajetí, kde se staral o dobytek. Happy, který se až po útěku konečně cítí "šťastný", jak praví jeho jméno, hovoří jen černošským nářečím, skoro nedokáže číst a psát a na dětství si vzpomíná jen útržkovitě.
Ke chlapci se podle informací z ústředí jihoafrické policie hlásí hned pět rodin, včetně púchovské. Naděje potvrdí či vyvrátí až testy DNA chlapce a potenciálních rodičů.
Zatím není nic jisté
Poté, co reportáž o záhadném africkém chlapci odvysílala i slovenská televize Joj, zástupkyni vedoucího slovenské ústředny Interpolu napadlo, že by mohlo jít o púchovský případ z roku 1988. "Chlapec na fotografii měl v pěti letech stejné špinavě blond vlasy, mírně zvlněné, trošku vysazené čelo, nosánek mírně vzhůru, větší horní ret a hlavně ta mezerka mezi zuby dost prozrazovala," srovnává Adriana Koláriková televizní záběry Happyho s fotografií nezvěstného Ľuboše.
Vedoucí ústředny Tibor Baráth však krotí naděje. Poukazuje na to, že jde jen o předpoklad a indicie, ale čeká se na test DNA, který u chlapce nechala udělat jihoafrická policie, slovenský Interpol zase u potenciálních rodičů. Test dokáže určit příbuznost s pravděpodobností na 99,999 procenta. Pokud by se identita potvrdila, byla by to podle Barátha rarita.
V Púchově se mezitím podle Sme stal "zázračný nález" ztraceného chlapce učitelky místní mateřské školky senzací číslo jedna. "Zasloužila by si to. Kdybyste věděli, co vše udělala, aby syna našla... Roky ho hledala a nepřestávala věřit, že žije," tvrdí hlasy z púchovské ulice.
"Když jsem ho uviděla, zůstala jsem šokovaná. Je tu nesmírná podoba, přenesmírná. Ale nic ještě nevíme, nic není jisté," říká paní Bednárová. "Ať se stane cokoli, alespoň bude na světě o jednoho nezvěstného méně. Přeji to každé rodině. Vím, co to je přijít o syna."
Odpověď dá test DNA
Výsledek DNA by mohl být k dispozici za týden či dva. Je tu však i jedna pochybnost: Čtyřletý Ľuboš měl oči modré, Happy je má hnědé. Ale podobně se změnila barva očí i u dvou dalších synků. Právě s bratry si Ľuboš hrál na pískovišti, když je matka zavolala domů. Ale nahoru do bytu přišli už jen sourozenci. Následně policisté spolu s rodiči a dobrovolníky prohledávali sklepy, šachty a okolí činžáku, ale po chlapci už nezbyla stopa. Časem byl prohlášen za mrtvého.
Únosy dětí nebývají na Slovensku typické, na rozdíl od zemí bývalého Sovětského svazu či Balkánu. Přesto se ukázalo, že belgický pedofil v roce 1996 zneužíval i slovenské děti. Pokud by se ukázalo, že Happy je opravdu Ľubošem Bednárem, záleželo by jen na něm, zda by se chtěl vrátit na Slovensko, protože už dosáhl 18 let.
