Samar Abdulláhová byla už přemístěna do věznice, kde popravili Saddáma Husajna, což značí, že se termín exekuce blíží. „Ve středu nemohu spát, jsem vzhůru od rána do noci, protože to je den, kdy se popravuje,“ řekla CNN a dodala: „Můj život ztratil smysl, nemohu myslet na nic jiného. Ženy si tu snaží pomáhat jedna druhé, ale nemůžeme uniknout realitě, že jsme v cele smrti a mohou nás odvést v kterékoli sekundě.“

Abdulláhová byla odsouzena za vraždu strýce, tety a bratrance. Tvrdí, že ji spáchal její snoubenec Saíf Ali Núr, který ji žádal, aby ho vzala do domu bohatého strýce. Postřílel její příbuzné a pak na ni namířil zbraň a pohrozil jí, že ji i její rodinu zabije, jestli půjde na policii.

Vynucené přiznání

Říká, že nebyla podezřelá, ale policie ji mučila, aby z ní dostala přiznání, že šla do domu svého strýce s cílem krást. „Dál mě bili a sdělili mi - říkej jen to, co my chceme, abys říkala, a neříkej nic jiného, řekni ano, jsem spolupachatelkou zločinu. Nakonec mi nechali podepsat prázdný papír,“ uvedla Abdulláhová.

Na základě přiznání byla odsouzena v jediném dni, i když před soudem řekla, že přiznání bylo vynucené mučením. V soudních spisech je dokonce uvedeno: „Dvůr projednával její případ a ona řekla, že její přiznání bylo výsledkem nátlaku a mučení“. Přesto soud její tvrzení nenechal prošetřit, i když jej k tomu zavazuje zákon.

Až poté, co CNN o ženě začala natáčet reportáž, vicepremiér Barham Salih v úterý řekl, že promluvil s prezidentskou radou, aby případ zkontrolovala. Hovořil také s prezidentem Džalálem Talabáním a vyzýval k zahájení nového procesu.

Irácké soudy kladou příliš velký důraz na přiznání

Podle Amnesty International jsou justiční omyly dány ne v samotných zákonech, ale v právní kultuře, která klade důraz na přiznání, protože policisté i soudní vyšetřovatelé jsou nekompetentní. Amnesty International také kritizuje vysoký počet exekucí, jeden z nejvyšších na světě, o nichž je navíc poskytováno jen málo informací. Vyzývá proto k moratoriu na popravy.

Po ustavení prozatímní koaliční správy byl trest smrti zrušen, jakmile však byla moc předána do rukou Iráčanů, byl v srpnu 2004 obnoven.

I když by se však konal nový proces a žena v něm byla osvobozena, léta strachu ji poznamenala nadosmrti. „Už nikdy nebudu věřit muži. Už se nikdy nezamiluji. Chci jen zůstat s rodiči. Každou noc vstávám a přemýšlím, co přinese zítřek, kdo bude další? Já? Nebo moje přítelkyně vedle mě?"