Žijete v Aškolenu, který byl v minulých dnech terčem raket palestinských militantů. Ovlivňuje skutečnost, že město je v dosahu těchto střel, život v něm?

Nejprve vás opravím. Nebyly to jen poslední dny, kdy na Aškelon dopadaly střely. Sporadické útoky už trvají tři roky. Samozřejmě, že to zasahuje do životů lidí. V prvé řadě žijete neustále na pozoru a po varování o útoku se musíte do 30 sekund schovat, jinak hrozí, že na vaši hlavu něco dopadne. Pořád se strachujete. Nejprve začnou houkat sirény a pak do půl minuty slyšíte dopadat raketu.

V těchto dnech nefungují pořádně školy, nemůžeme jít do divadla, vést nějaké kulturní aktivity, protože se nemůžeme spolčovat. Jenom teď žijeme, abychom přežili.

Jaká jsou bezpečnostní opatření v případě raketového či minometného útoku?

Po celém městě funguje výstražný systém. Zazní sirény a každý se musí do půl minuty uchýlit do úkrytu. Všechny domy a byty, které byly postaveny po roce 1992, po konfliktu s Irákem (Irák ostřeloval Izrael raketami během války v Perském zálivu - pozn. red.) mají opevněné kryty. Obyvatelé domů, které kryty nemají, se musejí shromáždit u schodů na severní straně. Rakety totiž přilétají z jihu.

Jezdívám městem na kole, abych si udržel kondici, a když jím projíždím, musím se pohybovat tak, abych se mohl schovat, když zazní siréna. Za takové situace permanentní pohotovosti nemůžete vést normální život.

Velkým problémem je vedení výuky ve školách, protože ty nemají kryty. Máme 36 tisíc školáků a studentů.

Aškelon je jen pár kilometrů od hranice s pásmem Gazy, kde v současnosti útočí izraelská armáda. Lze v ulicích Aškelonu či jeho okolí spatřit větší množství vojáků nebo vojenské techniky?

Ne, armádu vidět není, ale v ulicích je samozřejmě spousta policistů. Zvláštní armádní jednotky jsou ve městě pouze, aby pomohly obyvatelům postiženým případným útokem a koordinovaly případné záchranné akce.

Jak Izraelci vnímají nynější vojenskou operaci a co si o ní myslíte vy?

V Izraeli žiji od roku 1961 a myslím si, že toto je válka, které se dostalo jednoho z nejvýraznějších souhlasů od Izraelců. Všichni pochopili, že není jiné cesty. Od té doby, co se Izrael stáhl z Gazy, na izraelská města dopadlo přes šest tisíc raket. Všechny útočily na civilní cíle. (Útoky si vyžádaly několik mrtvých - pozn. red.). Izrael se držel zpět a my jsme většinou proti tomu nic neměli.

Teď ale Izraelci s touto operací souhlasili. Zejména lidé, kteří žijí na jihu a útoky trpí víc, než kdo jiný, čekali a teď jsou připraveni trápit se ještě nějaký čas, aby už skončil ten stav, kdy občas 60 metrů, občas ještě blíž k vám dopadne raketa. Lidé jsou připravení, disciplinovaní a podporují vládu i armádu.

Já sám doufám, že to brzy skončí. Jsem proti válkám a pro jednání. V minulosti byly operace, s nimiž jsem nesouhlasil, ale o této si myslím, že byla nutností. Bohužel.

Je mi líto, že trpí civilisté kvůli svým vůdcům. Spousta utrpení je na obou stranách a s těmi lidmi soucítím. Nevidím ale jiné řešení za stavu, kdy střílejí rakety schovaní mezi civilisty, kterými se zaštiťují. Je velmi komplikované. Dofám, že to brzy skončí, Hamás dostane vážnou ránu a civilní obyvatelstvo bude trpět co nejméně.

Ovlivňuje konflikt nějak kampaň před únorovými předčasnými volbami?

Určitě to kampaň ovlivňuje a preference se změní.

Kdo si myslíte, že vyhraje volby a změní takové vítězství nějak přístup k palestinské problematice?

Nejsem prorokem. Volím většinou levici, tak doufám, že levice a střed volby vyhrají. Jestliže vyhraje strana Kadima (současná vládní strana premiéra Ehuda Olmerta a ministryně zahraničí Cipi Livniové - pozn. red.), pak si myslím, že se přístup nezmění. Jsme sousedé a chceme být dobrými sousedy.

Co si osobně myslíte o možnostech budoucího vyrovnání mezi Izraelci a Palestinci. Co by se mělo stát, aby zavládnul trvalý mír mezi oběma stranami a jaký je váš názor na židovské osady na palestinských územích.

Předně chci zdůraznit, že jsem soukromá osoba a neprezentuji stanovisko vlády. Osobně jsem proti novým osadám a myslím si, že bychom se z nich měli stáhnout, ovšem pod podmínkou uzavření míru. Za takového stavu bychom měli Palestincům vrátit přes 95 procent Západního břehu, aby mohli ustavit svůj stát. Ten ale musí být vůči Izraeli přátelský. Domnívám, že ministři Olmert, Livniová a Barak mají podobný názor.

Čtěte také:
Z deníkových zápisů Češky v Gaze
Rozhovor o konfliktu s velvyslancem Izraele v Praze