Od uvalení sankcí proti Rusku za anexi Krymu a podporu separatistům v Donbasu uplynuly nebo brzy uplynou dva roky. Výsledky ale nepřinášejí.

Podle mne výsledek ospravedlnil toto rozhodnutí. Pokud bychom totiž neodpověděli silnými sankcemi, byla by ruská agrese vůči Ukrajině ještě horší a je pravděpodobné, že bychom neměli ani minský proces jako rámec řešení.

Špatnou zprávou ale je, že Rusko zatím nezačalo respektovat jeho výchozí pilíř, tedy bezpečnostní situaci. Separatisté jsou ruským výtvorem. Cvičí je, poskytují jim zbraně a vojáky, jsou odpovědní za převážnou většinu násilí podél linie dotyku.

Je těžké žádat Ukrajince, aby plnili svůj díl odpovědnosti podle minských dohod, pokud Rusové nesplnili svůj.

Není cílem Moskvy udržovat napětí s Ukrajinou, aby se odvrátilo její možné členství v NATO?

Bezprostřední důvod ruské invaze na Ukrajinu nemá s členstvím v NATO nic společného. V roce 2008 o tom nikdo nemluvil, ani nejednal jménem Ukrajiny. Demonstrace na Majdanu spustily záměr Ukrajiny podepsat asociační dohodu s EU a rozhodnutí prezidenta Janukovyče to nakonec neudělat. Na Majdanu nemávali americkými vlajkami, ani vlajkami NATO, nýbrž vlajkami Evropské unie. Pro lidi to byla civilizační volba. Věřili paradoxně v Západ víc než nyní mnoho lidí na Západě samém.

V Evropě nicméně od počátku zní hlasy proti sankcím a jejich prodloužení.

USA řekly, že budou-li naplněny minské dohody, budeme v pozici je zrušit. Cílem sankcí není prostě trestat, ale změnit chování, nebo vytvořit podmínky k jejich zrušení.

Pokud jde o Krym, zůstanou v platnosti, protože není součástí minského procesu. Uznávám, že zaznívají rozdílné hlasy, ale Evropa jednala s větším strategickým odhodláním, než si mnoho lidí myslelo. USA vsadily na silnou Evropu a bylo to správné rozhodnutí.

Pan Juncker (šéf Evropské komise – pozn. red.) v Petrohradě podle zpráv potvrdil evropský a transatlantický postoj, že sankce mají zůstat zachovány, dokud není naplněn Minsk.

Vedl jste konzultace v Praze? Jsou postoje ČR a USA shodné?

S rozhovory jsem velmi spokojen. Vycházíme z podobného uznání toho, co je v sázce.

 

FOTO: ti, Právo/Novinky

Lze ale realisticky očekávat, že se Rusko Krymu vzdá?

Můžeme vstoupit do dlouhého období neuznání (ruské svrchovanosti – pozn. red.) a zachováme sankce, což znamená prokázat trpělivost a odhodlání.

V letech 1987 a 1988 byla také většina zahraničněpolitických expertů v USA přesvědčena, že železná opona je trvalá a rok 1989 je naprosto zaskočil. Naštěstí lidé v této části světa nedbali na skeptiky, kteří říkali, že to nedokážou.

Nechci takovou chybu opakovat a mít za to, že nynější situace na Krymu je trvalá. Nevím, co se stane v budoucnosti, ale věci se mohou vyvinout jinak. V každém případě tuto okupaci neuznáme.