V jakém stavu je Republikánská strana teď, když si Donald Trump fakticky pojistil nominaci?

Trump stranu v podstatě ovládl a ta se hroutí. Nikdy jsem nic takového neviděl. Republikánský establishment ho nesnáší. Zkusili už všechno možné... Jde nicméně o tendenci, která se odvíjí od přijetí zákona o občanských právech v roce 1964 (zakázal všechny formy diskriminace, vedl ke zrušení segregace – pozn. red.). Když jej demokratický prezident Lyndon Johnson podepisoval, prohlásil: „Právě jsem zbrzdil Republikánskou stranu.“ Mnoho bělochů, kterým se zákon nezamlouval, přecházelo od demokratů k republikánům. Tento proces se završil v roce 1980 zvolením Ronalda Reagana prezidentem.

Evropané Trumpovo vedení nepotřebují. Jsou z něj k smrti vystrašení stejně jako moji čeští studenti.

Jak se to projevuje dnes?

Tito lidé dál pokračovali s republikány, a když Trump nyní prohlašuje: „Udělejme Ameriku opět skvělou,“ je to, jako kdyby jim říkal: „Udělejme Ameriku opět bílou.“ To je jeden zdroj jeho popularity. Dalším zdrojem jsou ti, jež ekonomika nechala stranou. Je to ovšem částečně i jejich vina. V Americe jsou dva způsoby, jak se prosadit: získat dobré vzdělání či dovednosti a být mobilní, tedy jít za prací. Mnozí nespokojenci jsou středoškoláci, kteří se nechtějí nikam stěhovat. Z neúspěchu ale viní všechny kolem. A tak Trump prohlašuje: „Postavme zeď na hranicích, protože všechna pracovní místa obsazují Mexičané,“ nebo říká, že se zbavíme smluv o volném obchodu a vrátíme do země všechny továrny. Samozřejmě že to neuděláme. Je to naprosto nemožné. Jenže Trumpovi stoupenci přece jen doufají, že možná dokáže mávnout kouzelnou hůlkou a vrátit věci zpět do 50. let minulého století. Svět se ale už změnil.

Evropa zbystřila poté, co Trump kategoricky nastolil potřebu reformy NATO včetně jeho základního poslání a americké bezpečnostní záruky podmínil náležitým sdílením břemene obrany.

Jeho zahraniční politika rozbíjí vše, co jsme budovali od roku 1949. Říká: „Amerika na prvním místě,“ nebudeme mít aliance. Naposledy tak činil prezident George W. Bush, když jsme se pustili do naprosto zbytečné války v Iráku. Byl to on a britský premiér Tony Blair a výsledkem je úplná katastrofa, největší zahraničněpolitický kiks v dějinách USA. Evropané Trumpovo vedení nepotřebují. Jsou z něj k smrti vystrašení stejně jako moji čeští studenti.

V případě Aliance je ovšem problém sdílení nákladů mezi USA a Evropany velmi žhavým tématem už delší dobu.

Souhlasím se závěrem, že USA platí za evropskou bezpečnost až příliš. Platíme až příliš také za světovou bezpečnost. Stali jsme se světovým četníkem – a to většina Američanů nechce. Protože to je drahé a jde také o americké životy. Všichni bychom chtěli, a to i Hillary Clintonová, větší pomoc ze strany našich spojenců. To koresponduje s Trumpem, avšak jeho příznivci tomu moc nerozumějí a pohlížejí na věc podobně jako na poskytování zahraniční pomoci. Ti samí lidé jsou přesvědčeni, že na tuto pomoc vynakládáme příliš mnoho. Když ale srovnáte příjem na hlavu a hrubý národní produkt, pak na zahraniční pomoc dává víc Japonsko a Německo.

Pokud bude vysoká volební účast, Clintonová vyhraje nad soupeřem snadno.

Senátor Bernie Sanders se svou levicovou agendou sklidil nečekaný úspěch. Co to vypovídá o základně demokratů?

Součástí jeho příznivců jsou mladí, kteří jsou opravdu nešťastní, že v roce 2008 (finanční krize – pozn. red.) byly korporace a banky příliš velké na to, aby zkrachovaly. Takže je mnoho roztrpčených lidí, kteří se dostali do problémů, a jsou plni hněvu vůči všem těm miliardářům. Sanders má také velkou podporu Američanů, kteří by rádi viděli progresívnější zákony. Zvlášť když Velká obstrukční strana, jak říkám Republikánské straně (historický název GOP - Grand Old Party - Velká stará strana – pozn. red.), nepouští v Kongresu žádný takový návrh zákona. Obama prosadil svou zdravotní reformu, další věci udělal sám. Mimochodem Amerika za něj o hodně pokročila. Ale mnoho vysokoškoláků chce mnohem víc a Sanders jim to slibuje včetně bezplatného studia. Studentům to zní dobře, ale Sanders neříká, kdo bude reformy platit. Přesto tlačí Hillary Clintonovou doleva a to je dobře. I přes prohru v primárkách bude mít senátor vliv i na formování volební platformy Demokratické strany.

Clintonová má ovšem své slabiny. Jak si podle vás povede proti Trumpovi?

Porazí ho. A to proto, že za ní je o deset procent více žen, dostane dokonce o osmdesát procent víc hlasů Hispánců a Afroameričanů, stejně jako většinu hlasů levice a vysokoškoláků. Pokud bude vysoká volební účast, vyhraje snadno.

Přikloní se k ní ale Sandersovi příznivci? Kritizoval ji tvrdě mimo jiné za těsné vazby na Wall Street...

Řekl bych, že osmdesát devadesát procent z nich ji bude volit, protože to úplně poslední, co chtějí, je právě Trump.

Republikánský senátor John McCain se dal slyšet, že bude-li kandidátem Trump, patrně letos ztratí mandát, jelikož jeho Arizona je asi z 30 procent hispánská a Hispánci budou volit demokraty i do Kongresu.

Podle mne demokraté získají kromě Bílého domu většinu v Senátu (obě komory Kongresu nyní ovládají republikáni – pozn. red.). Máme teď velmi nedemokratickou Sněmovnu reprezentantů. Z celkového počtu 435 křesel jich je konkurenčních asi jen padesát. To je humor. Takže bude téměř nemožné změnit poměr sil. Zapotřebí je změnit hranice volebních obvodů, tak aby byly spravedlivé.

Letošní vyrovnané primárky upozornily víc než dříve na roztříštěnost pravidel, která zkreslují vůli voličů. Od republikánského pravidla vítěz bere vše až po nezávislé superdelegáty na straně demokratů.

Náš systém primárních voleb je neštěstí. Padesát různých států – a neexistuje vůle to měnit. Trump má do jisté míry pravdu, když říká, že systém pracuje proti němu.

Terry Anderson (69) je profesorem americké historie na Texaské univerzitě A&M. V současné době působí na Palackého univerzitě v Olomouci. Dříve přednášel rovněž na univerzitách v Číně a v Japonsku.