Testy ukázaly, že série deseti mohutných podvodních výbuchů může zvednout přívalové vlny o výšce asi deseti metrů, které dokážou zaplavit menší město. Nálože způsobující tsunami byly alternativou jaderné bomby. Přísně tajná operace nesla označení Project Seal (Projekt Tuleň) a zahrnovala testovací exploze zhruba 3700 pum.

„Kdyby atomová bomba nedala výsledky, jaké přinesla, mohli jsme místo toho zaplavovat lidi tsunami,“ prohlásil novozélandský spisovatel a filmař Ray Waru, který informace o testech nalezl ve volně přístupných novozélandských vojenských archívech.

Exploze nebyly dost silné

Podle Warua projekt začal v červnu 1944 poté, co důstojník amerického námořnictva E. A. Gibson upozornil, že výbuchy určené k odstranění korálových útesů kolem tichomořských ostrovů někdy vyvolaly obrovské, potenciálně ničivé vlny.

První zkoušky přinesly údajně pozitivní výsledky, ale počátkem roku 1945 byl projekt zastaven. Experti dospěli k názoru, že jednotlivé exploze nejsou dostatečně silné a že k vytvoření skutečně ničivé vlny tsunami by bylo zapotřebí dvou miliónů kilogramů výbušnin položených v řadě asi osm kilometrů od břehu.