Na místních lidech bylo patrné, že se jenom s obtížemi vyrovnávají s tím, že právě v jejich městě, jež dosud bylo známé jenom jako místo vzniku populární hry Scrabble, se stalo něco takového.

"Přestěhovali jsme se sem, když jsem byl malý, kvůli bezpečným školám. Předtím jsme bydleli ve Filadelfii. Musel jsem tam chodit do soukromé školy, protože máma nechtěla, abych chodil do veřejné školy, protože to nebylo bezpečné. A tak jsme se přestěhovali sem," řekl novinářům sedmnáctiletý Jesse Pasacreta u vjezdu do základní školy v místní části Sandy Hook, dějišti pátečního masakru.

Schovali jsme se v knihovně do skladovací místnosti. Věděli jsme, že se ve škole střílí, nevěděli jsme ale, kde je střelec. Dveře navíc nešly zamknout, takže se mohlo stát cokolivzaměstnankyně školy Marianne Jacobsová

Z areálu školy v té chvíli vyjela dodávka odvážející těla obětí střelby, z nichž naprostá většina byly malé děti. U tabule značící vjezd do školy leží první květiny, které sem přinesli lidé. Přístup k místu je ale bez novinářského průkazu obtížný, protože všechny silnice hlídá policie. Někteří lidé proto květiny, ale třeba i plyšová zvířata pokládají u zátarasů. Učinila tak například čtyřčlenná rodina, jejíž otec řekl, že nejsou místní, že bydlí asi hodinu cesty od něj, že se ale chtěli poklonit zemřelým.

Video

Expirované video

Výpovědi svědků, kteří přežili střelbu šíleného vraha v Connecticutu

ZDROJ: REUTERS

Ráno a dopoledne v Sandy Hooku ale tato rodina představovala výjimku. Prakticky každý, kdo se pohyboval v ulicích, byl novinář. Do města se jich sjely stovky. Školní hřiště nedaleko místa masakru obklopily přenosové vozy televizních štábů. Čekaly tu na tiskovou konferenci místní policie s novými informacemi k případu.

I tohle patří k Americe, bojí se psycholog 

Ještě předtím ale na místo přišla zaměstnankyně školní knihovny Marianne Jacobsová, která se během střelby ukrývala ve škole s 18 desetiletými dětmi.

Tyto tragédie jsou už nyní součástí tkaniva, ze kterého je utkaná Amerikapsycholog Steve Wruble

"Schovali jsme se v knihovně do skladovací místnosti. Věděli jsme, že se ve škole střílí, nevěděli jsme ale, kde je střelec. Dveře navíc nešly zamknout, takže se mohlo stát cokoliv. Ulevilo se nám, až když se otevřely a bylo za nimi snad 15 policistů," uvedla Jacobsová. "Vůbec tu tragédii nedokážu pochopit. Vy snad ano?" řekla novinářům.

Tisková konference policie k prvním výsledků vyšetřování střelby v Newtownu

Tisková konference policie k prvním výsledků vyšetřování střelby v Newtownu

FOTO: Jason DeCrow, ČTK/AP

Mezi oběťmi masakru byl i mladší bratr Pasacretova kamaráda. "Snažil jsme se mu dovolat, ale nezvedá mi telefon," řekl student přerývaným hlasem. Podle něj je nyní důležité, aby si místní lidé povídali s ostatními, a pomohli si tak navzájem překonat traumatickou událost. Jedním dechem ale dodává, že je to obtížné. "Neustále si říkám, že to nemůže být skutečné, že se to nestalo. Je to opravdu těžké," podotkl.

Čtěte také:
Útočník zabil matku a pak na základní škole zastřelil 20 dětí
Tři učitelé slyšeli střelbu a šli pomoci, vrátil se jen jeden
Byly to děti, celý život byl před nimi, řekl v emotivním projevu Obama
Střelba v americkém Newtownu opět rozohnila odpůrce zbraní
"Tichý chlapec" zastřelil 20 dětí zbraněmi své matky

Student řekl, že se bojí slyšet jména obětí masakru, aby náhodou nezaslechl jméno někoho, koho zná. "Není to poprvé, co se něco takového stalo, teď se mne to ale přímo dotýká. Dříve, když jsem se dozvěděl například o střelbě v Tucsonu, nebrečel jsem, protože se mne to osobně nedotýkalo. Teď když jdu po ulici, kterou tolik znám, je opravdu znepokojující a děsivé pomyslet na to, že se to stalo lidem, kteří žijí v místě, které mělo být bezpečné," řekl.

Místní psycholog novinářům řekl, že podobné případy se podle něj opakují podobně, jako patologické chování v rodině. "Tyto tragédie jsou už nyní součástí tkaniva, ze kterého je utkaná Amerika," podotkl. "Obávám se, že vzhledem k amerikanizaci světa budou podobné věci stále častější i jinde," dodal.