Pacient je v kritickém stavu, oznámili zdravotníci. Kočka ho pokousala již 2. června, po několika dnech dostal vysoké horečky a šel na vyšetření do nemocnice, kde už zůstal. Podle zástupců nemocnice vykazoval typické příznaky nákazy morem, a to rovnou dvou z jeho tří forem.

Podle šéfa oregonské veterinární správy Emilia Debesse se v tomto americkém státě vyskytlo od roku 1934 několik případů moru, z toho čtyři skončily smrtí pacienta.

Světová zdravotnická organizace (WHO) varovala, že ve Spojených státech se každoročně objeví v průměru 11 případů nákazy morem, na celém světě pak jde o tisícovku až tři tisíce případů.

Černá smrt ve středověku zlikvidovala třetinu Evropy

Mor je vyvoláván bakterií Yersinia pestis a může se vyvinout do tří forem: dýmějového moru, septického moru a plicního moru.

Dýmějový mor (bubonická forma) na člověka přenáší hlavně blechy nakažené hlodavci, zejména krysami, k nákaze ale může dojít i přímým kontaktem s přenašeči, jako tomu bylo zřejmě i v tomto případě. Projevuje se záněty lymfatického systému a boulemi na uzlinách. Neléčená infekce je ze 60 procent smrtelná, po nasazení antibiotik šance na uzdravení výrazně stoupá.

Septický mor napadá krev, slezinu a mozek, způsobuje krvácení a odumírání tkání. Smrtelný je ve 22 procentech případů.

Plicní mor (pneumonická forma) je nejnebezpečnější. Přenáší se kapénkově, má velmi rychlý průběh a v 90 procentech případů končí smrtí, pokud nákaza není včas léčená.

Do Evropy se nákaza dostala z Asie v polovině 14. století. Nejdříve zasáhla italská přístavní města, odkud se rozšířila do vnitrozemí i do Británie. Tato první celoevropská epidemie byla nejničivější. Odhaduje se, že usmrtila 25 miliónů lidí, což byla zhruba třetina populace tehdejší Evropy.

Poté se epidemie moru opakovaly zhruba ve dvacetiletých cyklech. Označení Černá smrt pochází patrně z epidemie, která postihla Londýn v roce 1665 a trvala rok.

V českých zemích byla epidemie moru zaznamenána naposledy na začátku 18. století.