Policisté v současnosti prohledávají sklep v budově nacházející se nedaleko domova nezvěstného hocha, který byl v roce 2001 prohlášen za mrtvého. V roce 2010 ale případ znovu otevřel manhattanský prokurátor Cyrus Vance.

Nevrátil se ze školy

Patz zmizel 25. května 1979, když šel poprvé sám na zastávku školního autobusu vzdálenou dva bloky od bytu jeho rodičů ve čtvrti SoHo. Na zastávku ale nikdy nedorazil. Jeho zmizení vyšlo najevo, až když se odpoledne nevrátil ze školy. Případ díky velké pozornosti, již mu tehdy věnovala média, upozornil na problém zmizelých dětí. Fotografie usměvavého chlapce v polovině 80. let zahájila praxi umisťovat snímky pohřešovaných dětí na krabice mléka.

Policie z chlapcova zmizení nejdříve podezírala Joseho Antonia Ramose, který byl přítelem ženy, již Patzovi rodiče najali jako hochův doprovod do školy během stávky řidičů autobusů. Ramos jakékoli spojení s případem popíral. Později ale byl odsouzen za sexuální obtěžování dvou chlapců. Nyní je ve vězení. V případu nebyl nikdy obviněn. V roce 2004 ale manhattanský soud uznal jeho vinu v občanském soudním řízení. Rodičům, kteří dodnes žijí ve stejném bytě, přiznal odškodné dva milióny dolarů. Peníze ale nikdy nedostali, protože je Ramos nemá.

Pes zavětřil lidské ostatky

Vyšetřovatelé se ale nyní během nového prověřování případu zaměřili na sklep v jednom z domů na cestě, po které šestiletý Etan osudné ráno šel. Pes vycvičený na vyhledávání mrtvol naznačil, že by tam pod podlahou mohlo být tělo. Prostor používal místní opravář Othniel Miller. Dnes pětasedmdesátiletý muž o případu nechtěl mluvit s novináři. Sousedé ho nicméně označují za dobrého člověka, který každou neděli s dcerou chodí do kostela.

Policie již Millera vyslýchala před 33 lety, protože se s hochem kamarádil a protože po jeho zmizení nechal ve sklepě udělat novou betonovou podlahu. Nakonec se ale vyšetřování zaměřilo na Ramose a sklep tehdy nikdo neprohledal. Nyní ale policisté věří, že by právě tam mohli najít chlapcovo tělo, anebo alespoň nějaké vodítko k případu, pokud tam třeba tělo bylo, ale někdo je mezitím přesunul.

Když chlapec zmizel, případu se věnovalo 30 policistů a pět detektivů. Detailně prohledávali celé okolí, pomáhaly jim přitom i helikoptéry a psi. Do týdne se na vyšetřování podílelo už 300 policistů. Denně vyřizovali kolem 500 telefonátů od lidí, kteří se domnívali, že mají nějaké informace k případu. Nic ale nepřineslo výsledek. V roce 1983 tehdejší prezident Ronald Reagan prohlásil 25. květen, den hochova zmizení, národním dnem ztracených dětí.

Ve Spojených státech se podle několik let staré statistiky ministerstva spravedlnosti ročně ztratí téměř 800.000 dětí. V drtivé většině ale nejde o závažné případy typu ztracení Etana Patze. Obětí únosů, při nichž se dítětě zmocní cizí člověk například za účelem vydírání, ponechání si či zabití, je kolem 100 ročně.