V nejhůře postižené Indonésií uctili oběti v 8:16 místního času (0:16 SEČ) minutou ticha. Právě v tu chvíli udeřily první vlny. Prezident Susulo Bambang vyzval k jejímu držení v nejhůře postiženém Acehu, kde se pietního aktu účastnila tisícovka hostů.

Na Srí Lance uctil oběti prezident Mahinda Rajapakse dvěma minutami ticha v 9:30 místního času (2:30 SEČ) ve vesnici Peraliya, kde vlna smetla vlak s tisícovkou cestujících. V zemi zahynulo 31 000 lidí.

V Thajsku se pietních aktů od soboty účastní i řada cizinců, z 5395 obětí tvořili 20 procent cizinci. Zahynuli 543 Švédové a 126 Britů.

Pomoc je pořád potřeba

Bývalý americký prezident Bill Clinton vystihl situaci rok po katastrofě v jihovýchodní Asii příměrem ze sportu. "Sprint skončil, maratón pokračuje. Je to běh na dlouhou trať," zhodnotil obnovu toho, co ještě před dvanácti měsíci bylo rybářskou vesnicí na Srí Lance. Clinton, který koordinuje pomoc ze Spojených států, ví, o čem mluví.

V prvních dnech po osudovém 26. prosinci 2004, který si na své konto připsal přes 215 tisíc obětí, nabídky pomoci od vlád, světových institucí a jednotlivců jen pršely. Humanitární organizace za mimořádného zájmu médií vyrazily do Thajska, Srí Lanky, indonéského Acehu tak rychle, jak jen mohly.

Svět se poměrně rychle dohodl na zřízení varovného systému, aby se už nic podobného nemohlo opakovat. I na ten však dosud chybí peníze. Média přinášela reportáže o zoufalství, bolesti i beznaději obětí. Zprostředkovala i hlas veřejnosti skoro z celého světa: my je v tom nenecháme.

Všední trable

"Pak se však dostavilo to, čemu říkáme efekt zmizení z prvních stránek novin," řekl německé televizi ZDF Pierre Ridier z Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK). "Když televizní štáby odjely a politici se vrhli na jiná témata, padl na jižní a východní Asii všední den. Se všemi těžkostmi a úskalími."

Objevily se reportáže o tom, jak domorodci na Srí Lance doslova rozhrabují hromady obnošeného zimního šatstva, které jim dodala jedna dobročinná organizace. Oblečení pro evropskou zimu jim bylo nanic. Mezinárodní humanitární organizace Oxfam International minulý týden upozornila, že pouze pětina z 1,8 miliónu lidí, které tsunami připravilo o jejich domovy, bude mít do konce tohoto roku stabilní příbytky.

"Ve třech nejvíce postižených zemích - Indonésii, Srí Lance a Indii - v současnosti chybí 308 tisíc obydlí, což představuje ekvivalent populace amerického města Filadelfie," upozornil šéf Oxfam International Jeremy Hobbs.

Peníze nejdou na pomoc

Světová banka letos na podzim provedla kontrolu v 10 ze 12 oblastí postižených tsunami a zjistila, že všechny oblasti, až na dvě, nepoužily peníze na investice, ale naopak zvýšily úřednické platy, vybavovaly úřední budovy a nakoupily služební auta. Výročí je motivem MVČK letos v září nezvykle razantně podrobil kritice záchranáře a humanitární agentury, jejichž pomoc podle něj probíhala nekoordinovaně, pomalu a jejichž úsilí mařila vzájemná rivalita.

Nejhorší situace zůstává v sumatránském Acehu. První tři měsíce humanitární společnosti nevěděly, zda budou moci v oblasti zůstat po březnu 2005, takže neplánovaly nic podrobnějšího. "Na jaře a v létě nám pak udělal škrt přes rozpočet prudký vzrůst ceny stavebních materiálů - na trojnásobek v porovnání s dobou před katastrofou," upozornil Hobbs.

V současné době se stalo středobodem úvah pomocných organizací i úřadů první výročí tragédie. Nikde to není vidět lépe než v hlavním stanu vládní agentury pro rekonstrukci Acehu. Na úřední tabuli visí velká čísla oznamující, kolik dnů ještě zbývá do 26. prosince. "To nám má připomenout, že je třeba ještě velmi mnoho udělat," říká jeden ze zaměstnanců.