Rune Gaaso (62) kráčí vrávoravou chůzí malým ostrovem pokrytým vřesovištěm. Vyrostl mezi rybáři, takže od útlého dětství rád pobýval venku a dobře ví, jak se vypořádat s náročným terénem. Tady na ostrůvku západně od norského Bergenu si ale dává velký pozor na to, kam šlape. Ať vkročí kamkoliv, všude se neomylně ozve hlasité křupnutí.

Ostrov názorně ukazuje, jaké dopady má náš spotřební způsob života na příroduRune Gaaso, norský ekologický aktivista

Mezi vřesem a mechem a přímo v půdě se skrývají umělohmotné láhve a jiný odpad. Na první pohled idylický ostrov se totiž změnil na smetiště. Po celá desetiletí přináší mořský proud omývající tamější pobřeží vše, co lidé bezstarostně odhodili jako zbytečnou věc: kanystry na naftu, nepromokavé celty, velké umělohmotné trubice používané v rybolovném průmyslu nebo zbytky plastových košů na odpad. V nahnědlé vodě připomínající hustou polévku se dokonce vznáší celá lednice.

Čtěte také:
Obří plovoucí bariéra v Tichém oceánu zatím zcela zklamala

„Ostrov názorně ukazuje, jaké dopady má náš spotřební způsob života na přírodu,“ říká smutně Gaaso, člen ekologické skupiny Čisté břehy.

Skládka bohužel není podél norského pobřeží jediná. Na úseku dlouhém 66 kilometrů zjistil Eivind Bastesen z Bergenské univerzity 660 zátok, kde se hromadí odpad – a to prohlédl jedno procento délky norského pobřeží.

O půlstoletí zpět

Tento odpad se nicméně zatím ještě nikdo nepokusil vyčistit. „Chceme, aby právě tady probíhal výzkumný projekt,“ vysvětluje Bastesen. „Ptali jsme se sami sebe: Co se tady vlastně děje? Funguje ostrov jako továrna na mikroplasty, které uvolňuje do prostředí?“ Oba muži vytahují z půdy umělohmotné láhve z Velké Británie, zbytky žárovek z Nizozemska a obaly na bramborové lupínky odhozené někde v Německu.

Ačkoliv v moři běžně plavou i padesát let staré umělohmotné výrobky, plasty se vlivem slunečního záření, vlnobití, srážek a mechanického opotřebování rozkládají na stále menší části, obvykle plovoucí těsně pod mořskou hladinou.

Nejmenší z nich označované jako mikroplasty nebývají pouhým okem viditelné. Nejenže samy mohou obsahovat jedovaté sloučeniny, ale navíc překvapivě účinně vychytávají z mořského prostředí dlouhodobě v něm přetrvávající látky, jako jsou polychlorované bifenyly (PCB) či zbytky pesticidů včetně známého DDT. Není žádným tajemstvím, že mnohé z nich mohou vyvolat rakovinu.

„Chceme přijít na to, kde vše začíná,“ říká Bastesen. „Celé zdejší podloží tvoří umělá hmota.“ Měření ukazují, že se už prokopali metr hluboko. „Věřím, že najdeme plasty z padesátých let.

Stát štědře přispívá

Skutečnost, že hromady umělých hmot mohou vzniknout téměř kdekoli v jejich krásné zemi, mnohé Nory šokovala. Na tamějších plážích vysbíralo více než 130 tisíc dobrovolníků loni více než 900 tun umělohmotného odpadu: podařilo se jim vyčistit těžko uvěřitelných 3500 kilometrů pobřeží.

„Poté, kdy v roce 2017 tady moře vyplavilo kytovce, který uhynul, protože měl plný žaludek umělohmotného odpadu, se ochota lidí čistit pobřeží ještě zvýšila,“ potvrzuje Lise Keilty Gulbransenová z ekologické organizace Udržme Norsko čisté.

V příštích čtyřech letech vynaloží vláda severského království na předcházení zamořování moře plasty 1,6 miliardy norských korun (4,2 miliardy Kč).

Víc smetí než ryb?
Každý rok se do oceánů dostane asi 9,5 milionu tun plastů
Podle Nadace Ellen MacArthurové bude v roce 2050 v mořích více tun plastů než tun ryb
Kolik plastu v oceánech plave, se přesně neví
Odhady hovoří o až 150 milionech tun
Zdroj: Novinky.cz, DPA