Sputnik dal Moskvě prvenství v kosmu, s ruskou převahou je však nyní konec

Svou autoritou však projekt družice prosadil Sergej Koroljov (1907–1966), šéfkonstruktér a ředitel kosmického programu. Sputnik-1 vzlétl z pátého vědeckovýzkumného polygonu ministerstva obrany v kazašském Ťuratamu. Jméno Bajkonur vstoupilo ve všeobecnou znalost až po startu Jurije Gagarina.

Raketa se Sputnikem-1 odstartovala 4. října 1957 ve 22.28 moskevského času. Když se za 90 minut po skončení činnosti raketových motorů ozvalo z pozemních přijímačů slabé pípání, všichni propukli v jásot.

První sputnik kroužil na dráze kolem Země přes devadesát dní a uskutečnil asi 1400 obletů, každý trval 96 minut a probíhal ve výšce mezi 200 a 900 kilometry. Při rychlosti asi 29 tisíc kilometrů za hodinu nalétala družice asi 60 miliónů kilometrů.

Koroljov se ale slávy nedočkal, jeho jméno bylo až do jeho předčasné smrti v lednu 1966 drženo v tajnosti. Měl by přitom jistou Nobelovu cenu. „Otec družice? To je přece všechen sovětský lid!“ odpověděl sovětský vůdce Nikita Chruščov na dotaz ohledně konstruktéra Sputniku.

Raketové nosiče pro Sputnik vyvíjel Koroljov od roku 1946 a vycházel při tom z ukořistěných německých raket V-2. Nakonec vytvořil mezikontinentální balistickou raketu R-7, která v modernizovaných verzích dodnes nosí do kosmu ruské koráby.

Sputnik měl krycí označení „Objekt D“ a původně měl vážit tunu. Nakonec ale hodně „zhubl“ na 83,4 kg. Hodně se totiž spěchalo, protože Sověti zjistili, že USA plánují vypuštění své první družice na rok 1958. Nakonec ji coby Explorer 1 poslali do vesmíru v únoru 1958.

Sovětský svaz tehdy otevřel svou slavnou kosmickou éru, nyní ale na oběžné dráze Země operují hlavně americké, čínské, evropské a indické družice. Časopis Ogoňok k výročí napsal, že pro Rusy v tomto soupeření téměř nezbývá místo. Monitoringem družic se v Rusku zabývá Moskevský institut elektroniky a matematiky v čele s Andrejem Abraměšinem.

Podle něj Rusko donedávna produkovalo ve velkém nanodružice, tedy malé oběžnice, které neváží víc než deset kilo. Pro studentské projekty to byly ideální aparatury, dnes ale nanodružice představují paradoxně jak pokrok, tak i úpadek ve zkoumání vesmíru. Střední družice o hmotnosti tří set kilogramů představuje stále větší problém, a proto se objevují stále nové start-upy, které usilují o miniaturizaci.

„V Rusku ale stále častěji zaznívají hlasy, že s podobnými trpaslíky země ze stagnace vesmírného výzkumu ­nevy­bředne. Družice velikosti boty žádný pořádný náklad do kosmu nedoveze,“ píše Ogoňok.

V oblasti plnohodnotných družic ale vypadá postavení Ruska špatně. Loni ruská sputniková eskadra čítala 131 družic, funkčních je nicméně podle opatrného upozornění expertů jen asi třetina.

Pro srovnání – USA mají ve vesmíru 593 družic, Čína 192, což je obrovské číslo, uvážíme-li, že s jejich soustavným vypouštěním začali Číňané až v roce 1999. Svou první družici vypustili v dubnu 1970, šlo ale o symbolický krok, na nějž navázala země až za 30 let.

Podle loňských údajů Úřadu OSN pro vesmírné záležitosti (UNOOSA) létá nyní kolem Země na 4300 umělých družic a sond několika desítek zemí. Ale pouze deset zemí je s to vyslat družici do vesmíru vlastními silami. Asi 1500 družic ve vesmíru je funkčních.

„Máme sice prvenství se sputnikem i člověkem ve vesmíru, ale nyní jsme na periferii výzkumu,“ přiznává Andrej Jonin, člen Ruské akademie kosmonautiky Konstantina Ciolkovského. Kosmický výzkum ovšem stagnuje globálně.

Není divu, před 60 lety ho hnaly dopředu vojensko-politické zájmy. Problém s financováním tehdy nebyl, řešily se jedině termíny. Kosmonautika zažila tenkrát 20 zázračných let, kdy se o peníze vůbec nemusela starat.

Kosmický expert Alexandr Krylov tvrdí, že Rusko si odbylo vrchol kosmického výzkumu v letech 1970–91. Ročně tehdy Sovětský svaz vypouštěl do vesmíru stovky aparátů. USA měly naopak nejúspěšnější období co do počtu vypuštěných satelitů na konci 90. let. Dnes vysílají okolo 70 družic ročně.

Čína za první dekádu 21. století vystřelila 87 družic – a všechny fungují dodnes. Toho Sověti ani Američané nikdy nedosáhli.