Hlavní obsah

Pět let od atentátů: Uplavala před Breivikem. Teď jako místostarostka řídí Oslo

Právo, Jiří Mach

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Je jí teprve 28 let, přesto má za sebou už dlouhou pouť. Ve třech letech se Khamshajiny Gunaratnamová, mezi přáteli nazývaná Kamzy, přestěhovala s rodiči ze Srí Lanky do Norska. V 19 letech byla zvolena do zastupitelstva hlavního města Oslo. Poznala ale i boj o život, když prchala z ostrova Utoya před projektily teroristy Anderse Breivika. Právě v pátek uplynulo od krvavé události pět let.

Foto: Jiří Mach, Právo

Khamshajiny Gunaratnamová mezi přáteli nazývaná Kamzy

Článek

Nyní je Kamzy místostarostkou Osla a vyzývá k přijímání válečných uprchlíků. Nejeví obavy, že by se Norsko mohlo opět stát terčem teroru z řad potomků imigrantů.

Sama si integrací prošla, a proto věří, že Norsko si s lidmi jiné kultury poradí. „Breivik je důkazem, že z terorismu nelze vinit náboženství. Hlásil se ke křesťanství,“ soudí Kamzy.

Foto: Ntb Scanpix, Reuters

Obřad k uctění obětí atentátníka Anderse Breivika v katedrále v norském Oslu

Foto: Vegard Wivestad Groett, ČTK/AP

Jens Stoltenberg, generální tajemník NATO a v roce 2011 norský premiér, se šéfem mládežnické organizace Norské dělnické strany Manim Hussainim na pátečním ceremoniálu k uctění památky útoků Anderse Breivika

Pátek 22. července roku 2011 byl na Utoyi pošmourný a nikdo neměl náladu na radovánky, protože den před tím prohrál tým tábora Ligy dělnické mládeže, tedy norské soc. dem. mládeže, fotbal. Odpoledne se začaly hromadit zprávy z Osla o explozi v centru města.

„Mysleli jsme si, že došlo k úniku plynu, ale ostatní měli strach, protože spousta jejich rodičů v Oslu pracovala. Někteří se rozplakali, když se jim nemohli dovolat. Svolali jsme velkou schůzi, abychom vše vyjasnili, protože už začaly vznikat fámy,“ popsala situaci Právu Kamzy.

Smrt na základně i na útesech

Jakmile zazněly první výstřely, napadlo ji, že si někdo dělá legraci a s kamarádkou se rozběhla po svahu dolů nemístné žerty zatrhnout. Naproti jim ale běželi jiní táborníci, kteří s hrůzou v očích křičeli, ať utečou.

Spousta lidí tehdy podle Kamzy hledala úkryt v hlavní budově. A spoustu z nich tam také zastihla smrt. Ona sama se schovala venku na záchodcích. „Řekla jsem si: ‚Co když ostatní mají nějaký plán, a já o něm nevím?‘ Ale zklidnila jsem se, sundala si batoh a vypnula vyzvánění na mobilu – „Připravila jsem se na úprk,“ vzpomíná.

Kolem slyšela křik a svištění kulek. Pak zaslechla známé hlasy. Vyběhla ven, ale dověděla se jen, že je všude spousta mrtvých a je třeba utéct. Vydala se s ostatními k přístavišti. Bylo tam už hodně lidí.

„Někteří zkoušeli uplavat, jiní padali pod zásahy střel.“ Poznala mezi nimi 16letého Mattiho, který se chystal studené jezero Tyifjorden přeplavat. Jeho matka jí před táborem kladla na srdce, aby na něj dala pozor. Chtěla plavat s ním.

Do té doby však v životě neuplavala víc než 11 metrů. „Říkala jsem si, že se určitě utopím. Ale i ostatní jsem vyzvala, ať plavou s námi, protože jsme slyšeli střelbu. Ti, co se ve zmatku vrátili, zemřeli. Ti, co odmítli plavat a zůstali na útesech, zemřeli taky,“ uvedla.

Plavala za Mattim, zatímco kolem pleskalo o hladinu olovo. Vzpomíná, že asi deset metrů od břehu se Matti otočil a řekl jí, že ať už se s ním stane cokoli, musí plavat dál: viděl Breivika, jak chodí po útesech a střílí do dětí.

Proti násilí

Uplavala nakonec asi 500 metrů, až ji vytáhli lidé v záchranných člunech. Toho dne z 564 táborníků zahynulo na Utoyi 69 osob. Většinu zabil Breivik, jedna se při útěku roztříštila o skály a jedna se utopila. Pro Kamzy nastal určující moment druhý den.

„Vedoucí tábora Eskil Pedersen měl úžasnou řeč, ve které řekl, že nás střelbou nikdo nemůže umlčet, že odpovíme tím, že budeme dále rozšiřovat demokracii a otevřenost. Mou každodenní prací od toho dne je naplnit tato slova. Svoboda slova je největší svoboda, jakou norský lid má. Musíme usilovat o to, aby lidé měli co nejvíce informací, aby byli vzdělaní, ne jen na papíře, ale v rámci širšího dění,“ dodala.

O čtyři roky později se stala za labouristickou Norskou stranu práce místostarostkou Osla.

Konzervativní přístup, kdy lidé redukují debatu o imigraci na islám a Islámský stát, není spravedlivý
Kamzy

„Městská rada bude integrovat každého uprchlíka, kterého nám úřad pro integraci doporučí. Podle mě je to rozumné a myslím si, že odpovědnost má každá země Evropy. Lidé snad nejsou tak prostí, aby volili pouze mezi dvěma postoji – pro, nebo proti,“ řekla.

Přijímat by se podle ní ale měli rozhodně jen ti, kdo ochranu opravdu potřebují. A zapojit je do integrace, jazykovým vzděláním počínaje přípravou na zaměstnání konče.

Pro společnost je podle ní nyní velkým nebezpečím pravicový populismus, jehož preference v Norsku rostou. „Konzervativní přístup, kdy lidé redukují debatu o imigraci na islám a Islámský stát, není spravedlivý,“ zdůraznila Kamzy.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám