Vědci zkoumali údaje z šesti studií zkoumajících 1687 cvičících lidí. Zjistili, že zhruba u deseti procent z nich se zhoršil nejméně jeden z ukazatelů souvisejících se srdečními onemocněními - krevní tlak a hladina inzulinu či cholesterolu. U sedmi procent se zhoršily hned dva ukazatele.

 "Je to bizarní "

Vědci, z nichž jeden je spoluautorem studie doporučující cvičení každému, jsou z toho zmatení. "Je to bizarní," uvedl hlavní autor nové studie Claude Bouchard, který je profesorem genetiky a výživy na Louisianské státní univerzitě. Další z vědců Michael Lauer nicméně studii označuje za zajímavou a dobře provedenou. Někteří jeho kolegové se ale bojí důsledků studie.

"Už takhle hodně lidí hledá jakoukoliv výmluvu, aby nemuseli cvičit," říká emeritní profesor Stanfordovy univerzity William Haskell. "Teď se můžou vymlouvat na to, že by mohli patřit mezi oněch deset procent," dodal.

The New York Times ale upozorňují na to, že u desetiny zkoumaných se nejméně u jednoho ukazatele výsledky naopak výrazně zlepšily. U ostatních lidí se faktory ovlivňující srdeční onemocnění zlepšily jenom mírně, nebo vůbec.

Problémem výzkumů cvičení a zdraví však podle vědců je, že často nesledují zkoumané subjekty dostatečně dlouho na to, aby mohly říct, zda se zlepšení promítají do nižšího počtu infarktů či dlouhověkosti. Vědci takové závěry ze svých studií pouze vyvozují, a mohou tak, ale i nemusí být pravdivé.

Někteří kritici tak podotýkají, že ani zhoršení některých ukazatelů u cvičících nemusí nutně znamenat nepříznivé zdravotní dopady. Bouchard ale říká, že pokud lidé ze změny rizikových faktorů vyvozují závěry o příznivém vlivu cvičení, nemohou zavírat oči ani před opačnou možností.

Americké celonárodní směrnice pro cvičení staví jak na závěrech vyvozených z průzkumů hovořících o prospěšnosti cvičení, tak ze studií porovnávající zdraví cvičících lidí s těmi, kdo nesportují. Jde prý o slabý důkaz, který se často považuje spíše za hypotézu, napsal deník The New York Times.

Zásah do organismu nefunguje u každého

"Nevíme, zda cvičební programy pro lidi, kteří nejsou ve formě, přináší lepší výsledky," říká Lauer. Podle něj se proto hodně debatuje o tom, jak moc rezolutní by národní směrnice měly být, pokud nejsou podložené jasnými důkazy. Autoři studie přesto říkají, že lidé by měli i nadále pokračovat ve cvičení. Mohli by ale zvážit pravidelné vyšetření rizikových ukazatelů.

Jak podotýká jeden z autorů amerických směrnic pro fyzickou aktivitu William Kraus, žádný zásah do organismu včetně léků nefunguje úplně pro každého. "Sám cvičím a věřím, že cvičení je pro člověka zdravé. Byl bych radši, kdyby cvičili všichni. Na druhou stranu ale nemůžete ignorovat data," řekl.