Ašraf Alhadžudž. Palestinec, 38 let, letos získal bulharské občanství. Do Libye se jeho rodina přestěhovala v roce 1971, již opustila v roce 2005 poté, co matka ztratila práci a sestry byly vyhnány z univerzity. Alhadžudž působil jako praktikant v dětské nemocnici v Benghází, kde ho v roce 1999 zatkli. "Jsem nevinný ve všech obviněních. Byl jsem mučen jako zbytek obžalovaných a na našich tělech jsou stopy mučení," řekl při závěrečném slyšení v roce 2006.

Ašraf Alhadžudž. Foto: ČTK/AP

Valja Červenjaška 52 let. V letech 1984-97 pracovala jako zdravotní sestra pro nemocnici v libyjské Tarbúze, od 1997 pro dětskou nemocnici v Benghází. Měsíc před zatčením napsala dopis o vypuknutí AIDS v oddělení, kde pracovala, a vyjádřila obavy o svou bezpečnost. Její manžel Emil Uzunov jako první v roce 1999 upozornil veřejnost na tento případ. Kritizuje Bulharsko za jeho přístup a chce zahájit soudní proces proti řadě vládních činitelů.

Valja Červenjaška. Foto: REUTERS/Younes Mabrouk/File

Sněžana Dimitrova 54 let. Do roku 1998 pracovala jako zdravotní sestra ve dvou sofijských nemocnicích. Požádala o práci v Libyi v naději na lepší plat, půl roku po příjezdu však byla zatčena. Tvrdí, že v první fázi věznění byla podrobována mučení a nelidskému zacházení. Má cukrovku, v roce 2005 se duševně zhroutila. Má dceru, syna a sedmiletou vnučku, kterou zatím viděla jen na fotografii. Její otec dostal srdeční záchvat, když byla odsouzena k smrti.

Sněžana Dimitrova. Foto: ČTK/AP

Nasja Nenova 41 let. Působila v nemocnici ve východobulharském Slivenu. V Benghází pracovala od roku 1998, byla zatčena, když se chystala k návratu domů. Při výsleších podepsala prohlášení, že záměrně nakazila libyjské děti, to však později odvolala. Tvrdila, že Libyjci ji k tomu donutili krutým bitím, elektrickými šoky a hrozbou, že ji nakazí nemocí AIDS. Po třech měsících ve vězení se pokusila o sebevraždu. Její manžel obvinil bulharské úřady, že tajily informace o mučení. Má syna, který nyní studuje ve Francii.

Nasja Nenova. Foto: REUTERS/Younes Mabrouk/File

Valentina Siropulo 48 let. Osmnáct roků působila na jednotce intenzivní péče v bulharském Pazardžuku, do Libye šla v naději, že si vydělá, aby její jediné dítě mohlo vystudovat. V Beghází pracovala od roku 1998 do svého zatčení o rok později. Bití a mučení elektrickými šoky jí způsobily částečnou paralýzu tváře - několik měsíců nemohla mluvit. První krátkou zprávu své rodině mohla poslat po 22 měsících ve vězení.

Valentina Siropulo. Foto: ČTK/AP

Kristina Valčeva 48 let. Do Libye přijela se svým druhým manželem v roce 1991. Pracovala pro nemocnici Hauari v Benghází, když byla zatčena a obviněna z rozpoutání AIDS v bengházíjské dětské nemocnici. Vyšetřovatelé ji označili za "vůdčí osobnost" kauzy, protože v jejím domě v Benghází prý nalezli sáčky s krví nakaženou AIDS. Ona sama uvedla, že byla nejméně desetkrát mučena elektrickými šoky. Její manžel byl zatčen, když zjišťoval, kde zmizela jeho žena. Propuštěn byl až po pěti letech, nesmí však opustit Libyi.

Kristina Valčeva. Foto: REUTERS/Younes Mabrouk/File