Britští žáci se učí tvořivému řešení problémů

Aktuální zpráva deníku Independent popisuje, jak myšlenky Edwarda de Bona proměňují anglické školy. De Bono je autorem řady přístupů k tvořivosti a efektivnímu myšlení. Jedním z nejpopulárnějších je “šest klobouků.” Jde o metaforu, která pomáhá lidem přemýšlet při řešení problémů komplexně, s přihlédnutím ke všem potřebným úhlům pohledu. Běžný postup při řešení problémů je prostý – zaměříme se na určitý pro nás dominantní aspekt, a toho se držíme. Přejít od jednoho úhlu pohledu k jinému pro nás bývá obtížné.

De Bono doporučuje, aby si lidé při řešení problémů postupně ve své představě „nasadili“ každý ze šesti klobouků, a tím se podívali na problémy z více potřebných úhlů pohledu. Jaké „klobouky“ to jsou?  Imaginární – nebo klidně i skutečný, třeba u dětí - bílý klobouk zastupuje fakta, červený pocity, zelený je symbolem pro vytváření nových nápadů. Žlutý klobouk vybízí k tomu, aby byly popsány všechna pozitiva určité možnosti. Černý vyžaduje nalézt všechna možná negativa. Modrý klobouk pak představuje kontrolu nad celým procesem, umožňuje řídit práci skupiny a další kroky po jejím skončení (cíle setkání, co je nutné vyřešit apod.) Zdá se vám to prosté? Ano, je, ale kolik z nás při řešení problémů skutečně vezme v úvahu všechna tato hlediska?

S metodou mohou pracovat nejen dospělí, třeba učitelé, ale také děti. Stejně tak je metod použitelná ve světě podnikání a managementu, kde získala největší proslulost. Podobný způsob myšlení mohou využít již děti předškolního věku, které pracují třeba s medvídkem určité barvy. Děti již chápou co jsou fakta – „to je to, co vyžaduje Fred – medvídek s bílým kloboukem.“ Ten s červeným oblečením umožňuje říci pocity, třeba že se něčeho bojím, ten s černými doplňky pomůže popsat negativa, žlutě oděný medvídek pozitiva, medvěd se zeleným kloboučkem vybízí k tvořivým nápadům. Děti, aniž by to věděly, používají myšlenkovou techniku, vyvinutou Edwardem de Bonem.  

Na Manchester Metropolitan University byl v listopadu 2008 oznámen vznik Centra pro tvořivost a tvořivé myšlení (Centre for serious creativity and creative thinking). V kurzech pro vysokoškolské pedagogy tam byly zavedeny čtyřdenní workshopy, pomocí kterých by tyto vědomosti měli předat dál, budoucím i stávajícím učitelům. Článek dále upozorňuje na výzkum, podle kterého i jen krátká výuka myšlenkového systému Edwarda de Bona podstatně zvýšila pozdější míru zaměstnanosti posluchačů v porovnání s těmi, kteří tyto myšlenky neznají. Metody De Bona jsou povinnou součástí školní výuky mj. v Austrálii, na Novém Zélandu, v Kanadě, Itálii a dalších zemích.

Školám, které používají tyto myšlenky, se daří dosahovat výborných výsledků ve výsledcích  dětí, měřeno jak znalostmi, tak také nízkým počtem kázeňských problémů. Děti tak mají více znalostí, aniž by se sama výuka na znalosti více zaměřovala. Několik britských škol, které tento přístup používají, zformovalo seskupení Hats – Halton Thinking Schools. Zajímají je obecně principy zrychleného učení, pracují s myšlenkovými mapami a dalšími  nástroji. Děti těchto škol lépe rozumí tomu, jak probíhá proces učení, jak se samy učí a co jim v této oblasti “funguje.” To jim umožňuje získat větší sebedůvěru při učení. 

Čeští učitelé se s přístupem De Bona seznamují také, zčásti např. v kurzech souvisejících s kritickým myšlením, nebo třeba v činnostech knihoven. Obecně se však výuce dovednosti myslet efektivně věnuje na školách málo pozornosti. S tím souvisí i nedobré výsledky v mezinárodních průzkumech vědomostí našich žáků. Ty jsou totiž často zaměřeny nikoliv na znalost samotnou, ale spíše na schopnost s ní efektivně pracovat a aplikovat ji v určitém reálném kontextu.