Hlavní obsah
Start raketoplánu Columbia STS-107 (16. 1. 2003). Za necelou půlminutu narazí úlomek izolační pěny do levého křídla a tragicky ho poškodí. Foto: NASA

Před 15 lety zahynulo sedm astronautů v troskách raketoplánu Columbia

Přesně před 15 lety, v sobotu 1. února 2003, se krátce před přistáním rozpadl raketoplán Columbia, nejstarší raketoplán americké vesmírné flotily. Osudný problém, který zapříčinil smrt celé sedmičlenné posádky, ale vznikl o 16 dní dříve – již 82 sekund po startu vědecké mise STS-107, když utržený kus izolační pěny z hlavní nádrže raketoplánu udeřil do jeho levého křídla, v němž prorazil otvor.

Start raketoplánu Columbia STS-107 (16. 1. 2003). Za necelou půlminutu narazí úlomek izolační pěny do levého křídla a tragicky ho poškodí. Foto: NASA
Před 15 lety zahynulo sedm astronautů v troskách raketoplánu Columbia

Smutné výročí, které přispělo k postupnému ukončení programů raketoplánů, připomíná ve společné zprávě i Česká astronomická společnost a Astronomický ústav Akademie věd ČR.

V pořadí 113. mise amerických raketoplánů odstartovala ve čtvrtek 16. ledna 2003 v 16 hodin 39 minut SELČ. Sedmičlenná posádka na to čekala dlouhé měsíce. Start se uskutečnil až po 15 odkladech, původní termín totiž americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) naplánoval na 11. ledna 2001.

Na palubě kresba českého židovského chlapce

Do křesla velitele expedice STS-107 usedl pětačtyřicetiletý vojenský pilot Rick Husband, který měl zkušenosti s pilotováním raketoplánu Discovery. Vedle něho seděl kapitán námořního letectva William McCool (41), pro kterého to byl první start do kosmu.

Mezi nováčky patřila i dvojice vojenských lékařů na palubě, Laurel Clarková (41) a David Brown (46). Již jednou se do vesmíru podívali Kalpana Chawla (41), odbornice na aerodynamiku indického původu, a fyzik a astronom Michael Anderson (43).

Nejsledovanějším byl sedmý člen posádky, první izraelský astronaut Ilan Ramon. Tento 48letý vojenský pilot se proslavil již v roce 1981, kdy se jako nejmladší pilot zúčastnil izraelského náletu na irácký jaderný reaktor Osirak. Na palubě raketoplánu Columbia s sebou měl i kresbu českého židovského chlapce Petra Ginze, který zahynul roku 1944 v koncentračním táboře Osvětim.

Posádka raketoplánu Columbia STS-107: zleva David Brown, Rick Husband (velitel), Laurel Clarková, Kalpana Chawla, Michael Anderson, William McCool (pilot) a Ilan Ramon

Foto: NASA

„Start 28. vesmírné mise raketoplánu Columbia proběhl úspěšně. Žádné výraznější problémy nezaznamenaly ani přístroje raketoplánu, ani sledovací kamery ze Země. Posádka po navedení na oběžnou dráhu ve výšce zhruba 270 až 290 kilometrů nad zemským povrchem mohla začít plnit první ze svých naplánovaných více než 80 vědeckých experimentů z oblasti medicíny a technologického či materiálového výzkumu. K jejich provádění měla v nákladovém prostoru speciální laboratoř Spacehab,“ sdělil předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti Milan Halousek.

Po čase tedy šlo o vesmírnou misi, jež neletěla k rodící se Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), kterou právě raketoplány americké kosmické flotily v té době intenzivně budovaly.

Událost po startu prý nebyla nebezpečná

Druhý den po startu, při podrobném prověřování záznamů vzletu, zjistili odborníci NASA, že v čase 81,7 sekundy po startu se odlomil poměrně velký a 1,2 kg vážící kus pěnové izolace hlavní nádrže raketoplánu a zhruba o 0,16 sekundy později udeřil do levého křídla Columbie.

V okamžiku nárazu se raketoplán pohyboval rychlostí 2520 km/hod. Po několika dnech zkoumání možných následků rozhodli odborníci a manažeři NASA, že událost nebyla nebezpečná a že náraz nemohl poškodit křídlo raketoplánu tak, aby to mělo vliv na bezpečnost stroje při přistání.

Posádka úspěšně dokončovala své úkoly. Před návratem čekala astronauty ještě poslední tisková konference. Ta proběhla 29. ledna, posádka si připomněla památku svých kolegů, kteří v datech blízkých tomuto dni položili své životy při dobývání kosmu.

Všechny tři velké americké vesmírné tragédie (včetně Columbie) se totiž staly na přelomu měsíců ledna a února. Nejprve tříčlenná posádka Apollo 1 uhořela v kabině při nácviku startu 27. ledna 1967. [celá zpráva]

Na konci ledna došlo i ke smrti sedmi astronautů v kabině explodujícího raketoplánu Challenger – krátce po startu 28. ledna 1986. [celá zpráva]

Do poslední chvíli nic nevěděli

Posádka Columbie vedená kapitánem Husbandem se chystala na svůj návrat. Přistání bylo naplánováno na sobotu 1. února 2003 v 15:16 našeho času (09:16 místního), při 255. oběhu Columbie okolo planety. V okolí přistávací dráhy Kennedyho vesmírného střediska na Floridě bylo vše připraveno na přistání kosmického kluzáku, na posádku čekali rodiny a přátelé.

V 14:03 našeho času je posádka ve skafandrech připravena ve svých křeslech na zahájení brzdícího manévru.

Přesně v 14:15:30 jsou zapáleny brzdicí motory a raketoplán začíná snižovat rychlost, aby jej nová dráha dovedla až do atmosféry a poté domů. Ve 14:23 se raketoplán nastavuje do přistávací konfigurace čelem vpřed a spodní stranou dolů. O pár minut později registrují přístroje kontakt s prvními řídkými zbytky atmosféry.

Oficiální čas vstupu stroje do atmosféry Země je 14:44:09, Columbia se v tu chvíli řítí rychlostí 7,5 km/s, což odpovídá 24,5násobku rychlosti zvuku. V čase 14:49 začíná autopilot otáčet Columbii do první pravotočivé zatáčky, která slouží ke zpomalení stroje, ale jen minutu a půl poté začínají teplotní čidla na levé straně registrovat nárůst teploty na destičkách tepelné ochrany raketoplánu. Brzy nato některé ze snímačů přestávají reagovat.

Ačkoli posádka ještě nic netuší – s problémy zatím bojují počítače – začíná docházet k pomalé destrukci stroje. Později se v čase 14:53:44 objeví na amatérském videozáznamu první hořící úlomek, následují další. Posádka je poprvé na monitorech informována o problémech s čidly v čase 14:58:39, v kabině se rozezní poplach. Stroj je ve výšce 62,2 km nad zemí.

O dvě sekundy později praská pravá pneumatika levého podvozkového kola – bez plně funkčního podvozku přistát v podstatě nejde.

Pozemní řídící středisko v Houstonu se spojuje s velitelem Husbandem a v čase 14:59:28 ho žádá o kontrolu údajů z jeho monitorů. Na Zemi, kde mají k dispozici mnohem více alarmujících údajů, pořád doufají, že jde pouze o chybu dat.

„Okamžik, kdy po startu narazil do křídla odtržený kus izolace, asi nikomu v tom okamžiku na mysl nepřišel. Velitel Husband potvrzuje žádost o kontrolu údajů na monitorech, jeho odpověď je však přetržena výkřikem uprostřed prvního slova...,“ popsal Halousek.

Je sobota 1. února 2003, 15:00:01,717 SELČ – a Spojené státy právě ztratily svůj už druhý raketoplán, spolu s ním astronauty. Columbia se rozpadla při rychlosti 5,5 km/s, když letěla 18x rychleji než zvuk. V tu chvíli byla přibližně 63 kilometrů nad Texasem, konkrétně v oblasti města Dallas.

Do přistání raketoplánu Columbia STS-107 zbývalo v tu chvíli pouhých 16 minut.

Zničená helma jednoho z členů posádky Columbia STS-107

Foto: NBCnews, Česká astronomická společnost

Co se přesně stalo? Otvorem proraženým do náběžné hrany levého křídla krátce po startu se dovnitř křídla z hliníkových slitin s tepelnou pevností 700-900 stupňů Celsia dostávala plazma vznikající třením stroje o okolní, čím dál hustší vzduch. Mohla dosahovat teplot přes 1600 °C.

Posádka téměř jistě upadla hned po zjištění problémů do bezvědomí a po pár okamžicích zemřela. Aerodynamické síly a přetížení, kterému byli astronauti v kabině vystaveni, nemůže lidský organismus přežít. Těla všech členů posádky byla později nalezena, NASA oznámila 12. února 2003, že již identifikovala ostatky všech.

Poslední v roce 2011

Vyšetřovací komise havárie raketoplánu Columbia definovala 29 opatření, která měla zajistit, že se již nikdy nebudou opakovat události, které vedly ke ztrátě stroje a posádky.

Další raketoplán odstartoval až dva a půl roku po havárii Columbie. Velitelkou sedmičlenné mise Discovery STS-114 byla astronautka Eileen Collinsová. Zbývající tři raketoplány americké vesmírné flotily tak mohly znovu pokračovat ve výstavbě ISS.

Důsledkem havárie Columbie tedy bylo ukončení programu raketoplánů, které podle původních plánů měly létat až do roku 2020. Létaly už ale hlavně jen k ISS. Poslední 135. výpravu uskutečnil raketoplán Atlantis v červenci 2011.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků