Hlavní obsah
Počasí na antarktické základně ne vždy přálo. Foto: MUNI - Jana Smolíková

Polárníci Masarykovy univerzity se vrátili z Antarktidy. Zažili prachové bouře

Vědecká expedice z Masarykovy univerzity (MUNI) v Brně se vrátila z Antarktidy. Téměř 14 000 kilometrů dlouhá zpáteční cesta trvala dva týdny, sdělil mluvčí MUNI Pavel Žára. Osmičlenná výprava překonala na chilské vojenské lodi Lautaro až pět metrů vysoké vlny při zpáteční plavbě přes Drakeův průliv. Přímo v oblasti navíc vědci podle svého vedoucího Kamila Lásky zažili nebývalé množství prachových bouří.

Počasí na antarktické základně ne vždy přálo. Foto: MUNI - Jana Smolíková
Polárníci Masarykovy univerzity se vrátili z Antarktidy. Zažili prachové bouře

Většina evropských států podle Žáry na poslední chvíli antarktické expedice odvolala. Expedice z Brna trvala tři měsíce. Začala loni 16. prosince v Praze, odkud se výprava vydala přes Madrid a Santiago de Chile na jih Ohňové země do přístavního města Punta Arenas.

„Před vyplutím chilské vojenské lodi Marinero Fuentealba do Antarktidy strávili vědci v ochranné karanténě v tomto přístavu tři týdny. Průběžně byli testováni a doprovázela je přísná hygienická opatření také po celou dobu plavby až na českou antarktickou stanici J. G. Mendela,” popsal Žára.

Chilská vojenská loď Marinero Fuentealba

Foto: MUNI - Kamil Láska

Polární poušť

„Šlo o končící léto, teploty se pohybovaly nad nulou. Znamenalo to velké tání sněhu a úbytek ledovcové hmoty. Během samotné expedice jsme zaznamenali i poměrně vysoké rychlosti větru a nebývalé množství prachových bouří,” shrnul Láska.

Dodal, že v některých částech Antarktidy se vědci dostávají do oblastí, kde je velmi málo srážek. „Krajina zde místy připomínala spíše polární poušť,” podotkl vedoucí expedice.

Výsledkem je tedy vysoké množství prachových částic, které se kvůli větru dostávají do ovzduší a které následně znečišťují povrch ledovců.

Sběr vzorků

Vlastní pobyt na stanici a terénní práce na ostrově Jamese Rosse trvaly 41 dní. Hlavním úkolem vědců bylo studium ledovců, sněhové pokrývky, permafrostu, potoků a mikroorganismů vyskytujících se na jednom z největších odledněných území na Antarktickém poloostrově.

Základna J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse nedaleko Antarktického poloostrova funguje od roku 2007.

Foto: MUNI - Jana Smolíková

Provedli velké množství odběrů vzorků sněhu a půdy, vody z tajících ledovců i rozmrzlých sladkovodních jezer a mikrobiologických stěrů především z mořských živočichů.

Polárníci potkali typické antarktické obyvatele.

Foto: MUNI - Pavel Švec

Zpět do ČR vědci dovezli stovky vzorků, které ještě budou podrobeny analýze. Jde např. o stěry z tuleňů či tučňáků, ale také zhruba o deset litrů vody z tajících ledovců, které poslouží pro další analýzu prostředí, výprava přivezla i desítky kilogramů půdního substrátu.

Půdní pokryv je v Antarktidě podle Lásky na rozdíl od Evropy tlustý jen několik málo centimetrů.

Kontrola provozu měřicí techniky

Současně odborníci zabezpečovali provoz měřicí techniky, která je trvale nainstalována na dlouhodobých výzkumných plochách. Pomocí nich zkoumají časové změny environmentálních podmínek i nároky rostlin a živočichů vyskytujících se v této okrajové části Antarktidy.

Foto: MUNI - Kamil Láska

Aktuální expedice trvala tři měsíce.

Foto: MUNI - Jana Smolíková

Nasbíraná data umožňují hodnotit změnu klimatu a její dopady na rychlost ústupu ledovců, rozmrzání permafrostu a ovlivnění pobřežních ekosystémů nejjižnějšího kontinentu.

Základna Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse nedaleko Antarktického poloostrova funguje od roku 2007. Vědci ji využívají dva až tři měsíce v roce, obvykle od ledna do března, kdy tam jsou nejpříznivější klimatické podmínky, protože tam panuje léto.

Výzkum je založený na dlouhodobých měřeních, má přispět k celosvětovému pochopení významu Antarktidy a její role v globální změně klimatu.

Snímek před odjezdem domů

Foto: MUNI - Jana Smolíková

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Související články

Výběr článků