Polárníci Masarykovy univerzity se vrátili z Antarktidy. Zažili prachové bouře

Většina evropských států podle Žáry na poslední chvíli antarktické expedice odvolala. Expedice z Brna trvala tři měsíce. Začala loni 16. prosince v Praze, odkud se výprava vydala přes Madrid a Santiago de Chile na jih Ohňové země do přístavního města Punta Arenas.

„Před vyplutím chilské vojenské lodi Marinero Fuentealba do Antarktidy strávili vědci v ochranné karanténě v tomto přístavu tři týdny. Průběžně byli testováni a doprovázela je přísná hygienická opatření také po celou dobu plavby až na českou antarktickou stanici J. G. Mendela,” popsal Žára.

„Šlo o končící léto, teploty se pohybovaly nad nulou. Znamenalo to velké tání sněhu a úbytek ledovcové hmoty. Během samotné expedice jsme zaznamenali i poměrně vysoké rychlosti větru a nebývalé množství prachových bouří,” shrnul Láska.

Dodal, že v některých částech Antarktidy se vědci dostávají do oblastí, kde je velmi málo srážek. „Krajina zde místy připomínala spíše polární poušť,” podotkl vedoucí expedice.

Výsledkem je tedy vysoké množství prachových částic, které se kvůli větru dostávají do ovzduší a které následně znečišťují povrch ledovců.

Vlastní pobyt na stanici a terénní práce na ostrově Jamese Rosse trvaly 41 dní. Hlavním úkolem vědců bylo studium ledovců, sněhové pokrývky, permafrostu, potoků a mikroorganismů vyskytujících se na jednom z největších odledněných území na Antarktickém poloostrově.

Provedli velké množství odběrů vzorků sněhu a půdy, vody z tajících ledovců i rozmrzlých sladkovodních jezer a mikrobiologických stěrů především z mořských živočichů.

Zpět do ČR vědci dovezli stovky vzorků, které ještě budou podrobeny analýze. Jde např. o stěry z tuleňů či tučňáků, ale také zhruba o deset litrů vody z tajících ledovců, které poslouží pro další analýzu prostředí, výprava přivezla i desítky kilogramů půdního substrátu.

Půdní pokryv je v Antarktidě podle Lásky na rozdíl od Evropy tlustý jen několik málo centimetrů.

Současně odborníci zabezpečovali provoz měřicí techniky, která je trvale nainstalována na dlouhodobých výzkumných plochách. Pomocí nich zkoumají časové změny environmentálních podmínek i nároky rostlin a živočichů vyskytujících se v této okrajové části Antarktidy.

Nasbíraná data umožňují hodnotit změnu klimatu a její dopady na rychlost ústupu ledovců, rozmrzání permafrostu a ovlivnění pobřežních ekosystémů nejjižnějšího kontinentu.

Základna Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse nedaleko Antarktického poloostrova funguje od roku 2007. Vědci ji využívají dva až tři měsíce v roce, obvykle od ledna do března, kdy tam jsou nejpříznivější klimatické podmínky, protože tam panuje léto.

Výzkum je založený na dlouhodobých měřeních, má přispět k celosvětovému pochopení významu Antarktidy a její role v globální změně klimatu.